Listopad 2008

Ghotic

26. listopadu 2008 v 22:08 smutný

nádhernej pes

23. listopadu 2008 v 18:49 Leonberger


Zlatý retriever

13. listopadu 2008 v 22:11 psí plemena

Zlatý retriever


Země původu: Velká Británie

Celkový vzhled: symetrický, vyvážený, statný, vyrovnaného pohybu, má laskavý výraz.

Charakteristika: poslušný, inteligentní a vyjadřuje přirozenou pracovní schopnost.

Povaha: laskavý, přátelský a důvěřivý.

zlatý retrívr Hlava a lebka: vyvážená a dobře stavěná, lebka široká, bez hrubých rysů, dobře sedí na krku, čenich je dobře vyvinutý, široký a hluboký. Délka nosní části je přibližně rovna délce části lebeční, nos je černý.

Oči: temně hnědé, dobře posazené do stran, tmavá víčka.

Uši: střední velikosti, zavěšené přibližně v rovině očí.

Morda: silné čelisti, které mají dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus, to znamená, že horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.

Krk: dostatečně dlouhý, suchý a svalnatý.

Přední končetiny: jsou rovné s dokonalým kostěným podkladem, ramena dobře přiléhají, má dlouhé lopatky se stejně dlouhým ramenem, což umisťuje končetiny pod tělo. Loketní klouby jsou pevné.

zlatý retrívr Trup: vyvážený, dobře svázaný, hrudník je prostorný a hluboký. Žebra jsou dlouhá, pružná, hřbet pevný, rovný.

Zadní končetiny: bedra a končetiny jsou silné a svalnaté, dobře utvářená stehna a lýtka, dobře zaúhlené kolenní klouby. Hlezna jsou rovná. Při pohledu zezadu nevytáčejí se ani dovnitř ani ven. Zásadně nežádoucí je kravský postoj.

Tlapy: kulaté, kočičí.

Oháňka: nasazena a nesena ve výši hřbetu, délkou dosahuje ke hleznu, bez kadeře nebo zakroucení na špičce.

Pohyb: živý a energický. Pohyb předních i zadních končetin je přímý a pravidelný. Krok je dlouhý, bez náznaků nepravidelného pohybu předních končetin.

zlatý retrívr Osrstění: hladké nebo mírně zvlněné s dobrou podsadou, nepropustnou pro vodu.

Zbarvení: jakýkoliv odstín zlaté nebo krémové, nikdy ne červené či mahagonové. Několik bílých chloupků je přípustné pouze na předhrudí.

Velikost: kohoutková výška psů je 56 - 61 cm, fen 51 - 56 cm.

Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.

Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.

//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>
Zlatý retrívr (Golden Retriever)

Výmarský ohař

13. listopadu 2008 v 22:09 psí plemena

Výmarský ohař


Výmarští ohaři jsou považováni za nejstarší čistou rasu německých ohařů. Při pátrání po původu plemene se musíme vrátit do minulosti na dvůr sasko-výmarského velkovévody Karla Augusta (1757 - 1828), který proslul jako osvícený vladař a příznivec umění. Karel August byl také vášnivý myslivec. Říkalo se o něm, že je lovec mezi králi a král mezi lovci. Měl pověstnou smečku, ve které se vyskytovali také neobvykle zbarvení ohaři. Přestože zatím není zcela jasné, jak vlastně "výmarák" vznikl, existuje varianta, podle níž si Karel August přivezl stříbrošedé psy z návštěvy u knížete Esterhazyho a Auersperga v Čechách. Údaj nijak prokázán není a bude třeba ještě prozkoumat archívy a obrazárny, aby se dalo vyřknout poslední slovo.
Standard a jméno získalo plemeno roku 1897 a jeho chov je cílevědomě řízen. Výsledkem šlechtitelského úsilí je nádherný, všestranný lovecký pes, schopný poradit si jak s vysokou, tak drobnou zvěří. Chová se v poměrně malém počtu. Výjimku tvoří jenom USA, kde jsou "výmaráci" velmi oblíbení a kde se jich používá dokonce i k policejní službě. V Evropě zůstávají věrni lovu a oceňuje se zejména jejich ovladatelnost a chuť k aportování, ale také ostrost a ostražitost.

Zajímavý je také vývoj od štěňátka k dospělému psu. Výmarský ohař se rodí s blankytnýma očima, bývá šedě modrý, a někdy dokonce žíhaný. Až v osmi měsících se barva vytříbí a ze psa se stává krasavec k pohledání.
Přejete-li si vlastnit psa s aristokratickými rysy, který vyniká půvabem, rychlostí, energií a vytrvalostí, pořiďte si "výmaráka". Navíc můžete volit mezi krátkosrstou variantou nebo si můžete pořídit psa dlouhosrstého. Jeho původ je rovněž nejasný. Jednou z možností je ta, že se krátkosrstým rodičům v některých krevních liniích rodila s krátkosrstými štěňaty vzácně i dlouhosrstá. Postupem času se vyštěpila dlouhosrstá varianta, která byla v roce 1935 mezinárodně uznaná.
V obou případech získáte přátelského a oddaného společníka, který miluje děti, ale zárověň je ostražitý vůči cizím lidem. Dáte-li svému psovi tolik času, kolik potřebuje, je lehké z něj vychovat poslušného psa. Pokud ovšem svého miláčka nebudete mít pod kontrolou, je možné, že to bude naopak.
Co dodat závěrem - je pravda, že výmarský ohař je svým vzhledem i povahou nejzajímavějším příslušníkem rodiny kontinentálních ohařů. Pro mystické duše je určitě zajímavý i ten fakt, že jeho vznik a původ je obestřen tajemstvím, které se patrně nepodaří odhalit.
ZEMĚ PŮVODU: Německo
VLASTNOSTI
Všestranný, lehce ovladatelný a náruživý, lovecky upotřebitelný pes, systematického a vytrvalého hledání, ačkoliv ne nadměrného temperamentu, pozoruhodné kvality nosu. Ostrý na škodnou a vůči lidem. Spolehlivý ve vystavování a v práci na vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně - sledování a držení stopy, k dohledávce a přinášení.
PLEMENNÉ ZNAKY CELKOVÝ VZHLED
1) Kohoutková výška měřená pevnou mírou 59-70 cm u psů a 57-65 cm u fen. Středně velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásných tvarů, šlachovitý, silné svaloviny. Samčí případně samičí typ musí být jednoznačně výrazně zjevný.
2) Barva stříbřitá, srnčí nebo myší šeď, jakož i přechody mezi těmito odstíny barev. Hlava a závěs často poněkud světlejší. Bílé znaky jsou v nepatrné míře přípustné na prsou a na prstech. Často na hřbetu více nebo méně široký tmavý "úhoří pruh". Psi s vysloveně červenožlutým pálením mohou být použiti v chovu až po rozhodnutí klubu a pouze tenkrát, jestliže dosáhli nadprůměrných výsledků pracovních, přičemž jedinci při oceňování exteriéru nemohou očekávat více než "dobrou". Hnědé pálení je diskvalifikující.
3) Osrstění
a) krátké, jemné (krátké drsné je vzácnější)
b) krátké tvrdé s delším vlasem (s delšími pesíky) a hustou podsadou, tzv. "stockhaar" - středně dlouhý, hustý rovný, hladce přiléhavý krycí vlas s hustou podsadou, střídmě vytvořená "péra" a "kalhotky"
c) dlouhosrsté - měkký, dlouhý krycí vlas s podsadou nebo bez podsady. Hladký nebo vlnitý. Na špičkách závěsů může být sametový, v místě nasazení dlouhý, převislý. Délka osrstění - z důvodu účelnosti 3-5 cm na hřbetě a po stranách - na spodní straně krku, na předohrudí a na břiše ponejvíc delší, dobrá "péra" a "kalhotky", avšak směrem dolů méně dlouhá srst. Prut s dobrou vlajkou, meziprstí osrstěné, s méně dlouhým vlasem na hlavě. K dokonalé tvorbě osrstění dochází často až po druhém roce života.
výmarský ohař: foto: www.weim.net 4) Hlava úměrně dlouhá, v souladu s velikostí trupu. U psů širší než u fen avšak u obou šíře mezi slechy je v poměru k délce hlavy. Od špičky nosu k počátku čela o něco delší než odsud k záhlavnímu výčnělku. Ve středu čela prohlubenina, týlní výčnělek lehce až středně vystupující. Za očima dobře znatelná jařmová kost. Morda dlouhá a zejména u psů mohutná, z profilu působí skoro hranatě. Okolí kolem špičáků a trháků skoro stejné síly. Mohutný bezvadný chrup. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nikdy ne propadlý směrem dolů. V nejvýše nepatrné míře znatelný stop (čelní sklon). Úměrně převislé pysky, které jsou stejně jako patro masové barvy. Malý koutek. Svalnaté a výrazné líce. "Suchá hlava".
5) Závěs široký a dosti dlouhý, téměř ke koutku mordy dosahující, špičatě zaoblený, vysoko a úzce nasazený. V afektu lehce dopředu natočený, zřasený.
6) Nos tmavé masové barvy dozadu pozvolně přecházející do šedé barvy, přesahující spodní čelist.
7) Oči jsou barvy jantarové, tmavé až světlé, inteligentního výrazu, ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo vsazené.
8) Krk ušlechtile působící a nesený, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký. K ramenům zesilující a ladně přecházející do hřbetní a hrudní partie. Bez laloku. Kůže na hrdle ne příliš volná.
9) Trup správných proporcí a osvalený. Délka trupu v poměru kohoutkové výšky asi 12:11.
10) Hruď je mohutná, ne příliš široká s dostatečnou hloubkou, dosahující téměř k loktům a dostatečné délky, klenutá bez sudovitého tvaru, s dlouhými žebry.
11) Hřbet poněkud delší, avšak neprohnutý, vzadu nepřestavěný a v předu nepřečnívající, jinak ale pevný a svalnatý.
výmarský ohař, foto: www.bapfish.freeuk.com 12) Prut má být krácen ve stáří jednoho až dvou dnů podle předpisu o ochraně zvířat, u krátkosrstých a "stockhaar" výmarských ohařů o 4 - 4,5 cm. U dlouhosrstých výmarských ohařů se odstraňují dva až tři obratle (odpovídající délce jedné vrbové jehnědy). Prut je nasazen nížeji pod hřbetní linii než je tomu u ostatních porovnatelných plemen a dává znát původní (prvotní) svisle spadající prut.
13) Plece - lopatky dobře zaúhlené, dlouhé, šikmo a dobře přilehlé, opatřené silnými svaly.
14) Běhy povšechně "vysoko" nikoliv příliš široce postavené, šlachovité a rovné. Od loktů ke středu záprstí a od loktů ke kohoutku vykazující poměr délky přibližně 1:1. Lokty nejsou vytočeny ani směrem dovnitř ani směrem ven, jsou volné a rovně přilehlé. Přední končetina je správně připojena ve výši středu předohrudí. Přední běhy jsou navzájem rovnoběžné. Zadní jsou od kyčlí k patnímu kloubu dlouhé. Kyčelní, holení a patní klouby správně zaúhlené tzn. stehenní partie kratší než partie holení. V tomto posledním tj. patním kloubu je kratší než je tomu u kyčelního a holenního kloubu. Běhy rovněž rovnoběžné, šlachovité a osvalené, ani vně ani dovnitř vytočené. Svisle utvořená stavba kostí působí hladký a snadný chod. Zadní běhy k předním znatelně rovnoběžně posazené. Hřbet zůstává v klusu rovný.
15) Tlapky uzavřené a mohutné, bez vlčích drápků (paspárků), rovně se středem trupu postavené. Prsty klenuté, delší střední prsty nejsou chybou. Drápy světlé až tmavě šedé. Polštářky tlapek rovněž dobře utvářené.

výmarský ohař, foto: www.ozpets.com.auVYLUČUJÍCÍ VADY
V naprostém rozporu proti plemenným znakům nebo proti zásadám pro udržení plemene, a proto s oceněním známkou z exteriéru "nedostatečně" - jiná barva než šedé odstíny - jiná barva oka než jantarová - oko příliš šikmo usazené, entropium nebo ektropium - výrazný stop - hlava netypická pro výmarského ohaře - prohnutý nosní hřbet - nedostatečné osrstění, zvláště na břišní partii (výjimku tvoří feny mající vrh nebo těsně po vrhu/)- psi, kteří nemají obě varlata - psi vzhledově slabí, zvláště plaší a bázliví - psi přerostlí nebo nedorostlí - psi slabí, rachitického založení - psi s hrubými vadami chrupu, zejména předkus a podkus - nos barvy růžové - psi, kteří se nenacházejí ve výstavní kondici.
HRUBÉ VADY
Známkování včetně "dostatečné" až k "nedostatečné" - chybějící více než dva premoláry - špatný krok - vadný předsun - neuzavřené tlapky - polštářky tlapek nerovnoměrně posazené - vadné zaúhlení končetin vzadu i vpředu - vadné patní kosti - paspárky (vlčí drápky)- silně prohnutý nebo kapří hřbet - silně přestavěný (ocenění pouze známkou "nedostatečný") - příliš krátká nebo nedostatečná morda (vždy podle velikosti/)- vady povahy - příliš silné pysky - příliš krátký závěs - pohlavnímu typu neodpovídající

Voříšci

13. listopadu 2008 v 22:07 psí plemena

Voříšci

Psi s inteligencí a charakterem.
Jako majitelka mimo jiné i jednoho křížence jsem postrádala článek s touto tématikou. Ráda bych proto přispěla k tématu kříženců - pejsků, kteří si ne méně, než jejich ?průkazoví příbuzní", zaslouží obdiv a dík za svou věrnost. Kříženec je jedinečný a neopakovatelný originál, většinou láska na první pohled, ať už si vaše srdce získá štěně nebo dospělý zatoulaný pes.
Rozhodnutí ujmout se křížence mohou mít však překvapivé následky: z chlupatého štěňátka může vyrůst statný pes velikosti bernardýna anebo se z něj vyklube těžko zvladatelná osobnost. Ale vedle každodenních záležitostí, týkajících se výživy, výcviku a zdraví psa, se ptáte pokaždé na jednu otázku: V čem je voříšek jiný než čistokrevný pes? Kdo je to vlastně voříšek?
Je to pes, který nepřísluší žádnému plemeni. Rozmanitost psích plemen, tak jak ji známe dnes, existuje teprve od 19. století. Vždycky tu sice byli psi nejrůznějších velikostí a vzezření, kteří byli používáni k nejrůznějším účelům, ale nekladl se tak velký důraz na jejich vzhled. Důležitý byl výkon. V 19. století nastal zlom. Ve vyšší společnosti začala stoupat poptávka po psech, na kterých bylo vidět, že to jsou vyšlechtění a drazí jedinci a ne ?pouliční bastardi". Čistokrevný pes povyšoval svého majitele do vyššího stavu. Teprve tehdy dostával na významu vzhled psa. Žádané byly tyto znaky: čím byl pes zvláštnější, tím dražší a vyhledávanější.
Po první světové výstavě psů v roce 1859 v Anglii vznikaly spolky chovatelů psů. Tyto organizace nyní určují, co je psí plemeno. Stanovy, které předepisují, jak má to které plemeno vypadat, se nazývají standard plemene. Jsou to člověkem vytvořená pravidla, která popisují vzhled a charakter daného plemene. Je v nich stanoveno, jak dlouhé mají být nohy a uši, jaký tvar má mít morda atd. Mnoho těchto standardů je dnes terčem ostré kritiky. Objevila se označení jako defektní chov aj., protože mnoho chovatelských záměrů již neodpovídá psí přirozenosti.
Příroda určitě nevybavila vlka dlouhou mordou náhodou, musel větřit a čichem sledovat stopy. Zuby musely mít dosti místa, aby čelisti byly schopny stisku při zakousnutí kořisti. Dál to příroda vymyslela tak, že oči jsou ke koukání, nohy k běhání a srst k ochraně. Na nic z toho ale člověk-chovatel nedbal, a vytvořil psy, kteří už téměř nemohou chodit, protože jsou příliš těžcí jako např. bernardýn. Nebo trpí dědičnými poruchami toho kterého plemene. Např. jorkšírský teriér poruchami stavby kolenního kloubu. Vytvořil psy, kteří mají tak krátkou mordu, že nemůžou dýchat nosem, ale musí dýchat otevřenou tlamou. Pekinéz má tak krátkou tlamu, že se mu do ní zuby ani nevejdou. Jsou psi, kteří jsou bez srsti, a psi, kteří mají tolik kůže, že jim visí v záhybech na těle. Jako například šarpej, který pochází z Číny, kde si ho cení, protože jeho kůže je chutná a křupavá. My ale psy nejíme. Tak proč se tato stvoření, která trpí ekzémy a často oslepnou, chovají i u nás? Jsou voříšci lepší psi?
Genetika není schopná předpovídat výsledky se 100% jistotou. Nemůžeme tedy tvrdit, že kříženec bude automaticky zdravý jen proto, že je kříženec. Existuje ale velká pravděpodobnost, že voříšek bude statný, učenlivý a přizpůsobivý. Při každém jeho křížení dochází k jakémusi osvěžení krve. Voříšci jsou zase v módě, 19. století je překonáno. Stále více lidí má dostatek sebevědomí, aby si pořídili čtyřnohého kamaráda z řad ?pouliční směsi". Čím více se člověk přiznává k přírodě, tím více přirozenosti chce ponechat svému psu.

Velšteriér

13. listopadu 2008 v 22:03 psí plemena

Velšteriér



Velšteriér je poměrně staré plemeno, které má předky v evropském vlkovi. Už z názvu všichni pochopíte, že se jedná o teriéra, čili velmi aktivní plemeno vhodné pro použití při lovu. Vyšlechtěn byl ve Velké Británii, předpokládá se, že je přímým potomkem již vyhynulého Old English Broken (hrubosrstého černo-tříslového teriéra).
Přestože byl velšteriér původně vyšlechtěn a využíván pro lovení (zejména krys), dnes se s ním setkáváme spíše jako se společníkem, kterého spousta lidí chová jak v domě, tak v panelákovém bytě.
Z vlastní zkušenosti ale musím říci, že velšteriér v paneláku musí trpět, protože to je plemeno, které potřebuje hodně aktivity a to jak fyzické tak duševní.
Díky jeho lovecké minulosti je velice snadné velšteriéra vycvičit a vychovat k poslušnosti, přesto ho občas od rvaček s ostatními psy neodradíte.
Toto plemeno se doporučuje rodinám s dětmi. Jsou nesmírně hraví, proto je děti nikdy neomrzí, neoženou se po nich a nechají si vše líbit. Svou rodinu zbožňuje, ale k cizím je trošku nedůvěřivý.
Také by se dalo říct, že si spíše pes ochočí svého pána a i ty největší odpůrce všeho živého si dokáže získat a svým mnohdy až komickým chováním dovést přes smích až k slzám.

Velký švýcarský salašnický pes

13. listopadu 2008 v 21:59 psí plemena

Velký švýcarský salašnický pes


Země původu: Švýcarsko

Použití: Původně hlídací a tažný pes, dnes také jako pes doprovodný, obranářský a rodinný.

Klasifikace FCI: SKUPINA 2 ? pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi. Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky

Krátký historický přehled: Předkové ?velkého švýcarského salašnického psa? byli dříve ve střední Evropě značně rozšířeni.Často byli označováni jako řezničtí psi,byli to silní, tříbarevní, ale také černí s červenohnědými odznaky nebo žlutočervení psi. Chovali je nejen řezníci a obchodníci s dobytkem, ale i řemeslníci a sedláci k osobní ochraně i k ochraně majetku, ale i k nahánění dobytka a také k tahu.

http://www.vssp.cz/ U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft-SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli poprvé dva takoví psi předvedeni k posouzení jako ?krátkosrstí bernští salašničtí psi? prof. Albertu Heimovi. Tento významný švýcarský kynolog z konce minulého a začátku 20. století, který se rozhodujícím podílem zasloužil o založení a konsolidaci chovu všech plemen švýcarských salašnických psů, poznal v těch dvou krátkosrstých psech původní, velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé.
Tito psi byli Švýcarskou kynologickou společností (SKG) uznáni jako samostatné plemeno a poprvé zapsáni v roce 1909 jako ?Velký švýcarský salašnický pes? do 12. svazku Švýcarské plemenné knihy. V kantonu Bern byli vyhledáni další psi a feny kteří svým vzhledem odpovídali popisu tohoto plemene, jak jej připravil prof. Albert Heim. S těmi byl také založen již systematicky řízený čistokrevný chov. V lednu 1912 byl založen ?Klub velkých švýcarských salašnických psů?, který převzal péči o chov a propagaci tohoto plemene. Po dlouhá léta zůstávala však chovná základna málo početná, neboť bylo obzvlášť těžké zajistit k chovu dobře způsobilé feny.

Teprve od roku 1933 mohlo být ročně zapisováno do Švýcarské plemenné knihy více než 50 psů tohoto plemene. Dne 5. února 1939 byl poprvé FCI uznán a zveřejněn standard Velkých švýcarských salašnických psů, kteří byli používáni i ve službách švýcarské armády během II. Světové války. Zde byli používáni k tahu a také k nošení břemen, zvláště v těžce přístupném horském terénu.Pracovní využití velkého švýcarského salašnického psa také přispělo k tomu, že v roce 1945 bylo poprvé zapsáno do Švýcarské plemenné knihy přes 100 štěňat a celkový stav tohoto plemene ve Švýcarsku obnášel 350 až 400 zvířat.

Dnes je toto plemeno chováno i v okolních zemích Švýcarska. Pro svou klidnou a vyrovnanou povahu je velký švýcarský salašnický pes ceněn především jako pes vhodný pro rodinu.1) Chov Velkých švýcarských salašnických psů je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, i když v některých zemích jen ojediněle, ale nachází své příznivce i na jiných kontinentech
a speciálně v USA.

http://www.vssp.cz/ CELKOVÝ VZHLED: Tříbarevný statný pes silné kostry a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost.

Důležité poměry tělesných proporcí:
Délka těla : kohoutková výška = 10 : 9
Hloubka hrudníku : kohoutková výška = 1 : 2
Délka lebky : délka hřbetu nosu = 1 : 1
Šířka lebky : šířka mordy = 2 : 1

POVAHA A CHOVÁNÍ: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k jemu známým osobám, sebejistý vůči cizím, středního temperamentu.

HLAVA

Hlava mohutností přiměřené odpovídající tělu, ale ne těžká. Hlava psa je silnější a výraznější než hlava feny.

LEBEČNÍ PARTIE: Plochá a široká. Na stopu začínající střední čelní rýha probíhá vzhůru.
Stop: Málo vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:
Nosní partie: Čenich černý, nosní hřbet rovný, bez středového žlábku.
Morda: Silná, delší než hluboká, ne špičatá jak při pohledu se shora, tak i z boku.
Pysky: Méně vyvinuté 2), přiléhající, černé barvy.
Chrup: Co do počtu zubů plný, silně vyvinutý chrup s pravidelným nůžkovým skusem. Chybění jedné P1 nebo P2 je tolerováno. Chybění M3 se netrestá.
Oči: Mandlového tvaru, středně velké, ani hluboko uložené, ani přespříliš vystupující. Barvy lískového ořechu až kaštanově hnědé, bystrého, přátelského výrazu. Víčka dobře přiléhající.
Uši: Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru a poměrně vysoko nasazené. V klidu přiléhající ploše ke hlavě, při pozornosti směřují dopředu. Zevnitř i zevně dobře osrstěné.

KRK: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý 3).
Bez laloku.

TĚLOhttp://www.vssp.cz/

Hřbet: přiměřeně dlouhý 4) , silný a rovný.
Bedra: Široká a silně osvalená.
Záď: Dlouhá a široká spadající v mírném zaoblení.
Hrudník: Mohutný a široký, dosahující až k loktům. Hrudní koš kulatě oválného průřezu, nesmí být plochý, ale také ne sudovitý. Předhrudí dobře vyvinuté, nápadně široké.
Břicho: Břicho a slabiny jen málo vytažené.

OCAS: Poměrně těžký, dosahující až ke hleznům. V klidu svěšený. Při pozornosti a pohybu výše a poněkud zahnutě nesený, ale nikdy ne prsténkovitě stočený nebo spadající přes hřbet.


HRUDNÍ KONČETINY:
Postavení spíše široké, při pohledu zepředu končetiny rovné a souběžně stojící.
Lopatky: Lopatka dlouhá, mohutná, šikmo uložená, dobře přiléhající k hrudníku a dobře osvalená, svírající s ramenem ne příliš tupý úhel.
Předloktí: Tvořeno silnými kostmi, rovné.
Nadprstí: Pevné, při pohledu zepředu rovné, ze strany téměř kolmo stojící.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Při pohledu zezadu postavení rovné, ne příliš úzké. Nárty a tlapy nesmí být ani vybočené, ani vbočené. Vlčí drápky musí být odstraněny.
Stehno: Poměrně dlouhé, při pohledu ze strany s poměrně dlouhým bércem, v kloubu kolenním tvořící zřetelný tupý úhel. Stehna a bérce široké, mohutné a dobře osvalené.
Hleznový kloub: Silný a dobře úhlený.
Tlapy: Mohutné, rovně vpřed směřující, dobře uzavřené s výrazným klenutím prstů a silnými drápy.
Chody: Prostorný a rovnoměrný pohyb při všech druzích chodů. Výrazné a volné vykročení vpředu a dobrý kmih ze zádi. Při klusu jak při pohledu zepředu, tak i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ

Druh srtsi: Krátkosrstý s hustými, středně dlouhými pesíky a s hustou, pokud možno tmavošedě až černě zabarvenou podsadou. Krátké pesíky jsou přípustné, pokud je v srsti
i podsada.

Barva:
Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílým symetrickými znaky. Hnědočervená barva se rozprostírá mezi základní černou barvou a bílými znaky na tvářích
a nohou, je ale také nad očima, na vnitřní straně ušních boltců, na předhrudí a na spodní straně ocasu. Bílé odznaky se nachází na hlavě (lysina), na mordě, na hrdle se souvisejícím pokračováním na předhrudí a spodní stranu hrudníku, na tlapách a špičce ocasu. Mezi lysinou a červenohnědými znaky nad očima má vždy zůstat proužek černé srsti.
Bílá týlní skvrna nebo bílý prstenec na krku se tolerují.

VELIKOST:
Psi kohoutková výška: 65 ? 72 cm
Feny kohoutková výška: 60 ? 68 cm

CHYBY:
Každá odchylka od výše uvedeného popisu standardu musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni a závažnosti této odchylky.

Velký knírač

13. listopadu 2008 v 21:58 psí plemena

Velký knírač



Původ: Německo
Použití: pracovní a doprovodný pes
Klasifikace FCI: skupina 2: pinčové a knírači, molosové, švýcarský salašnický pes a jiná plemena sekce 1: pinčové a knírači se zkouškou z výkonu.
Všeobecná charakteristika: Velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý, hrubá srst; zvětšený, silný obraz středního knírače. Odolný a bojovný pes, vzbuzující svým zjevem respekt.
Významné proporce: Kvadratická stavba, přičemž kohoutková výška odpovídá přibližně délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu po týlní hrbol) odpovídá polovině délky hřbetu (od kohoutku k nasazení ocasu).
Povaha: Typickými povahovými rysy jsou dobromyslnost, vyrovnaná povaha a neúplatná věrnost svému pánovi. Má vysoce vyvinuté smyslové orgány, chytrost, učenlivost, sílu, vytrvalost, rychlost a odolnost vůči nepřízni počasí a nemocím. Díky svým vrozeným obranným schopnostem se nejlépe hodí jako doprovodný, sportovní, pracovní a služební pes.
HLAVA
Velký kníračLebka je silná, protáhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa. Čelo je ploché, probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu.
Stop neboli žlabinka je zvýrazněna obočím.
Obličejová část
Nos: Čenich je dobře vyvinut, s velkými otvory a je trvale černý. Hřbet nosu je rovný.
Morda: Je zakončena jako tupý klín.
Pysky: Jsou černé, pevné a těsně přilehlé k čelistem. Koutek je uzavřený.
Čelisti/skus/zuby: Silná horní a dolní čelist. Chrup je úplný (42 zubů podle zubní formule), silně vyvinutý, dobře uzavřený a čistě bílý. Žvýkací svaly jsou mohutně vyvinuté, výrazné líce však nesmí i s bradou rušit hranatý tvar hlavy.
Oči: Středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem. Víčka dobře přiléhá.
Uši: Klopené, vysoko nasazené, tvaru V, vnitřní okraje boltců přiléhají k lícím, stejnoměrně nesené, dopředu ve směru spánků vytočené, přičemž stejnoměrné překlopení boltců nemá přesahovat temeno.
KRK: Silná, svalnatá šíje je nahoru elegantně klenutá. Krk přechází harmonicky do kohoutku. Silně nasazený, štíhlý, ušlechtile nesený a odpovídající mohutnosti psa. Kůže na hrdle je napnutá a bez záhybů.
TĚLO
Velký kníračHorní linie: Od kohoutku dozadu lehce spadající.
Kohoutek: Tvoří nejvyšší část horní linie.
Hřbet: Silný, krátký a pevný.
Bedra: Krátká,silná a hluboká.Vzdálenost od žeberního oblouku ke kyčlím je krátká, takže pes působí kompaktně.
Záď: Lehce zaoblená, neznatelně přecházející v nasazení ocasu.
Hrudník: Přiměřeně široký, na průřezu oválný, dosahuje k loktu. Předhrudí je díky přední části hrudní kosti výrazně vyvinuté.
Břišní linie: Nepříliš vtažené slabiny, tvoří se spodní částí hrudníku pěkně probíhající linii.
Ocas: Přirozeně ponechaný.
KONČETINY
Hrudní (přední)
Přední končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a ne úzko postavené. Předloktí při pohledu ze strany jsou rovná.
Plece: Lopatka je pevně přilehlá k hrudníku, oboustranně dobře osvalená a nahoře přesahuje trny hrudních obratlů. Pokud možno šikmo postavená a dobře dozadu uložená, k vodorovné linii vytváří úhel asi 50o.
Paže dobře k trupu přilehlá, silná a osvalená, tvoří s lopatkou úhel asi 95 až 105o.
Loket je přiléhající, ani vybočený ani vbočený.
Předloktí: Při pohledu ze všech stran je zcela rovné, silně úhlené a dobře osvalené.
Zápěstí: Je silné, stabilní, jen neznatelně se odchyluje od struktury předloktí.
Záprstí: Při pohledu zepředu svislé, ze strany lehce šikmé k podložce, silné a lehce pérující.
Přední tlapy: Krátké a zaoblené, prsty k sobě těsně přiléhají a jsou klenuté (kočičí tlapa), s krátkými, tmavými drápy a drsnými polštářky.
Pánevní (zadní)
Ze strany šikmo postavené, zezadu rovnoběžně probíhající, ne úzko postavené.
Stehno: Přiměřeně dlouhé, široké a silně osvalené.
Koleno: Nesměřuje ani dovnitř ani ven.
Bérec: Dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející do silného hlezna.
Hlezno: Výrazně úhlené, silné, stabilní, ani vbočené ani vybočené.
Pohyb: Pružný, elegantní, svižný, uvolněný a prostorný. Přední končetiny vykračují pokud možno výrazně dopředu, zadní končetiny poskytují vydatným a pružným pohybem žádoucí sílu k pohybu. Přední končetina jedné strany je posunována dopředu současně se zadní končetinou druhé strany. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.
KŮŽE: Těsně přiléhá po celém těle.
SRST
Vlastnosti: Srst má být drátovitě tvrdá a hustá. Sestává z husté podsady a v žádném případě z nepříliš krátkých, tvrdých, k tělu přilehajících pesíků. Pesíky jsou drsné, dostatečně dlouhé, aby bylo možno posoudit strukturu, ani otevřené, ani vlnité. Srst na končetinách má tendenci nebýt zcela tak hrubá. Na čele a na uších je krátká. Jako typické znamení se tvoří na mordě nepříliš měkká brada a rozježené obočí, které lehce překrývá oči.
Barva srsti:
Čistě černá s černou podsadou
Pepř a sůl, pro kterou je chovatelským cílem střední tónování s pravidelně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavé ocelové šedi po stříbrnou šeď. Všechny barevné odstíny musí mít odpovídající tmavou masku, která k nim má harmonicky ladit. Zřetelně světlé znaky na hlavě, předhrudí a končetinách jsou nežádoucí.
VÝŠKA A VÁHA
Kohoutková výška je u psů a fen mezi 60 a 70 cm.
Váha je u psů a fen mezi 30 a 42 kg.
VADY
Na každou odchylku od předcházejících bodů musí být nahlíženo jako na vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky.
Vylučující vady
Jakékoliv znetvoření.
Vady skusu: předkus, podkus, nepravidelný skus.
Hrubé vady jednotlivých tělesných krajin, jak např. vady stavby těla, srsti a její barvy.
Plachost, agresivita, zlomyslnost, přehnaná nedůvěřivost, nervozita.
Více než 3 cm pod dolní nebo přes horní hranici výšky.
Varlata: Psi musí vykazovat dvě zřetelná, normálně vyvinutá varlata, která se zcela nacházejí v šourku.

Trpasličí pudl

13. listopadu 2008 v 21:56 psí plemena

Trpasličí pudl



Dlouhou dobu již exsistovala řada velikostí pudlů, ale trpasličí velikost byla Kennel Clubem Velké Britanie uznána až roku 1911. Trpasličí pudl je kompaktní, snadno cvičitelný pes s příjemnou povahou. Svou velikostí je řazen mezi středního a toy pudla.


V polovině 50. let 20. století byli tito psi jednou z nejoblíbenějších a nejrozšířenější variet, v níž chovatelé objevili možnosti psa, který si podržel půvab a krásu středního pudla, ale v mnohem ovladatelnější pohodlnější velikosti. Pudlové milují, jsou-li středem pozornosti a v lidské společnosti se cítí výborně. Jsou to jemní psi a zřídka působí problémy útočným chováním. Pudlové mají královsky vznosný krok a téměř zpupný postoj, ale vzezření je okouzlující a uhlazené. Jeho kudrnatá, stále dorůstající srst, která prakticky nelíná, protože nemá podsadu, mu dává vyjimečný a okamžitě rozpoznatelný vzhled.

Tosa-inu

13. listopadu 2008 v 21:54 psí plemena

Tosa-inu



ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU: 09.12.1997
POUŽITÍ: dříve bojový pes, dnes pes hlídací
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašnictí psi
Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století. Podle ústního podání vznikla tosa křížením psů shikoku-ken se západními plemeny. Plemeno nese název kraje, ve kterém se původně chovalo a často se mu říká také japonský mastif. Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene jsou buldoci (1872), mastifové (1874), němečtí ohaři (1876) a německé dogy (1924); všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řadě postupných křížení. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossů, jako je odolnost, houževnatost a bojový instinkt, a ty jsou výsledkem vlivu vkřížení uvedených plemen.
CELKOVÝ VZHLED: velký pes robustní stavby a důstojného chování. Pes má zavešené uši, kvadratickou tlamu a visící u kořene silný ocas.
POVAHA A CHARAKTER: charakteristická je trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.
HLAVA:
Mozkovna:
Lebka: široká
Stop: poměrně výrazný
Obličejová část hlavy:
Nosní houba: široká a černá
Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný.
Čelisti: silná horní i dolní čelist.
Zuby: silný nůžkový skus.
Oci: poměrně malé, tmavě hnědé, výraz důstojný
Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci.
KRK: svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.
TRUP:
Kohoutek: vysoký
Hrbet: rovný a vodorovne probíhající
Bedra: široká a svalnatá
Zád: v horní části lehce zaoblená
Hrud: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber
Břicho: dobře vtažené
OCAS: Ocas je v nasazení silný, směrem ke špicce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.
KONČETINY:
Hrudní končetiny
Lopatky: uloženy přiměřeně šikmo.
Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné.
Přední nadprstí: silné, lehce skloněné
Pánevní končetiny: velmi dobře osvalené. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené, silné.
TLAPY: prsty pevné a dobře uzavřené. Polštárky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.
POHYB: energický a vydatný.
OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti: srst krátká, tvrdá a hustá
BARVA: Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá, žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
VELIKOST: Kohoutková výška u psů alespoň 60 cm; u fen alespoň 55 cm.
VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Tenké kosti
Špičatá tlama
Lehký předkus nebo podkus
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Výrazný předkus nebo podkus, bojácnost
Pozn: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštená v šourku.

Tibetský španěl

13. listopadu 2008 v 21:52 psí plemena

Tibetský španěl


TIBETSKÝ ŠPANĚL
(Tibetan Spaniel)

ZEMĚ PŮVODU: Tibet.

PATRONÁT: Velká Británie.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 06. 1987.

POUŽITÍ: Společenský pes.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 9 Společenští a pokojoví psi.
Sekce 5 Tibetská plemena.
Bez pracovní zkoušky

CELKOVÝ VZHLED: Malý, aktivní a ostražitý. Dobře vyvážených celkových proporcí; délka trupu lehce přesahuje kohoutkovou výšku.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Veselý pes, se sebevědomým vystupováním, mimořádně inteligentní, rezervovaný vůči cizím. Ostražitý, věrný, ale nezávislý.

HLAVA: Malá v poměru k tělu, nesena hrdě. Samčí výraz u psů, avšak bez hrubosti.

MOZKOVNA
Lebka: Středně široká, středně dlouhá a lehce klenutá.
Stop: Mírný, ale zřetelně vyznačený.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Přednostně černá.
Tlama: Střední délky. Tupá, dobře vyplněná, prostá vrásek. Brada je značně hluboká a široká.
Čelisti / zuby: Mírný předkus. Spodní čelist mezi špičáky je široká, s rovnoměrně uspořádanými řezáky. Plný chrup je žádoucí. Při zavřené tlamě nesmí být vidět zuby a jazyk.
Oči: Tmavě hnědé, oválné, bystré a výrazné, střední velikosti, uloženy poměrně daleko od sebe, ale směřující přímo vpřed; Oční víčka černá.
Uši: Střední velikosti, visící, u dospělých psů bohatě osrstěné, nasazené poměrně vysoko. Žádoucí je, aby se po stranách poněkud zvedaly od lebky, ale nesmí být neseny odstávající. Velké, těžké, hluboko nasazené uši jsou netypické.

KRK: Mírně kratší, silný a plynule přechází do trupu. Pokrytý hřívou popřípadě šálem tvořeným z delší srsti; tento znak je u psů výraznější a lépe vyjádřen než u fen.

TRUP: Délka trupu od kohoutku ke kořeni ocasu je poněkud větší, než je kohoutková výška psa.
Hřbet: Rovný.
Žebra: Dobře klenutá.

OCAS: Vysoko nasazený, bohatě osrstěný (s praporci) a v pohybu vesele nesen stočený nad hřbetem. (Ocas visící v postoji dolů se nesmí penalizovat.)

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY: Střední síly kostí. Hrudní končetiny lehce prohnuté, ale dobře navazují na plece.
Plece: Dobře uložené, skloněné dozadu.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobře utvářené a silné.
Kolenní klouby: Středně vyjádřené zaúhlení.
Hlezna: Hluboko postavená, při pohledu zezadu rovná.

TLAPY: Zaječí tlapky. Malé a dobře formované, s osrstěním mezi prsty; toto osrstění často přesahuje tlapky. Kulaté kočičí tlapky jsou nežádoucí.

CHODY: Rychlonohý dojem, přímý, volný a sebevědomý pohyb.

OSRSTĚNÍ

SRST: Krycí srst hedvábné struktury, krátká v obličejové partii a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle, ale poměrně hladce přiléhající. Podsada je jemná a hustá. Uši a zadní strany končetin krásně osrstěny. Ocas a zadní strana stehen bohatě pokryté dlouhou srstí. Celkově by osrstění nemělo být nadměrně bohaté, přičemž feny bývají zpravidla méně osrstěny a mají méně vyjádřenou hřívu než psi.

BARVA: Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny.

VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška: cca 25,4 cm (10 palců).
Hmotnost: Ideální v rozmezí 4,1 až 6,8 kg (9 - 15 liber).

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Tibetská doga

13. listopadu 2008 v 21:51 psí plemena

Tibetská doga


PATRONÁT: Velká Británie

VYUŽITÍ: Společenský, hlídací a strážní pes.

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 2 Pinčové a knírači ? molosská plemena ? švýcarští salašničtí a horští psi a další plemena.
Sekce 2.2 Molosská plemena, horského typu.
Bez pracovních zkoušek.

http://www.zkaskay.wz.cz/KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tibetská doga (Do-Khyi) je prastaré pracovní plemeno nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských chrámů. Od prvního okamžiku, kdy se objevila ve starověku, je provázena velkými mýty. Od první zmínky Aristotelovy (384-322 př.n.l.) až po známé spisy Marca Pola, který se vydal do Asie roku 1271, všechny historické prameny vychvalují přirozenou sílu a impozantnost tibetského mastifa ? po stránce fyzické i mentální. Dokonce i štěkot psů tohoto plemene bývá popisován jako jedinečná a vysoce ceněná charakteristická vlastnost plemena. Špičkoví Evropští kynologové z minulosti (například Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Silber a také Strebel a Bylandt) se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem a funkcí v tibetské kultuře. Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za prapředka všech velkých plemen psů horského typu a typu mastifa. Jedním z prvních psů plemene http://www.zkaskay.wz.cz/tibetská doga, kteří se prokazatelně dostali na břehy západního světa, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem). Později v 80. letech 19. století vzal Edward VII (princ welšký) dva psy zpět do Anglie. Jeden z prvních zaznamenaných vrhů tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.


CELKOVÝ VZHLED: Silný, těžký, dobře stavěný pes, se silnými kostmi. Impozantní; důstojný a vážný vzhled. Představuje kombinaci majestátní síly, robustnosti a vytrvalosti; je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách. Pomalu dospívá, feny dosahují plné zralosti až ve 2 ? 3 letech, psi jsou plně zralí nejdříve ve 4 letech.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Délka měřená od týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce tlamy od špičky čenichu ke stopu, tlama však může být poněkud kratší.
Trup poněkud delší, než je kohoutková výška psa.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Nezávislý. Obranářský instinkt. Vzbuzuje respekt. Dokonale věrný své rodině a teritoriu.

HLAVA

Široká, těžká a silná. U dospělých se může tvořit vráska začínající nad očima a dosahující ke koutku tlamy.

Lebeční partie:
Mozkovna: Široká, velmi lehce zaoblená, se silně vyjádřeným týlním hrbolem.
Stop: dobře definován.

http://jplsoftware.com/sundari/sundari2/cz/default.asp Obličejová partie:
Nosní houba: Široká, co nejtmavší v závislosti na barvě srsti, dobře otevřené nozdry.
Tlama: Dosti široká, dobře vyplněná a hluboká. Konec tlamy kvadratický.
Pysky: Dobře vyvinuté, pokrývající dolní čelist.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Zuby na sebe těsně dosedají.
Oči: Středně velké, jakéhokoliv odstínu hnědé a v souladu s barvou srsti. Čím tmavší, tím lépe. Široce od sebe posazené, oválné a poněkud šikmo uložené. Oční víčka těsně přiléhající k oční bulvě. Důstojný výraz.
Uši: Středně velké, trojúhelníkové, visící, nasazené na úrovni mozkovny a očí, spadající dopředu a visící těsně podél hlavy. V pozornosti stočeny dopředu. Kůže uší je pokryta jemnou krátkou srstí.

KRK: Silný, dobře osvalený, klenutý. Lalok nepříliš vyvinutý. Pokrytý hustou a odstávající hřívou, která však u fen není tak výrazně vyjádřena.

TRUP

http://jplsoftware.com/sundari/sundari2/cz/default.asp Silný.
Hřbet: Rovný, svalnatý.
Záď: Široká a spíše plochá.
Hrudník: Dosti hluboký, přiměřené šířky, s dobře klenutými žebry, které dodávají hrudnímu koši srdcovitý průřez. Hrudní kost dosahuje až pod úroveň loktů.

OCAS: Střední délky. Nasazen vysoko, na úrovni hřbetu, nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem, když je vzbuzena pozornost psa, nebo je-li pes v pohybu. Dobře osrstěný.

KONČETINY

Hrudní končetiny: Rovné, dobře zaúhlené, celé pokryté hustou srstí.
Plece: Dobře uložené, svalnaté.
Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Předloktí: Rovná. Silných kostí.
Nadprstí: Silné, mírně skloněné.

Pánevní končetiny: Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné.
Stehna: Dosti dlouhá; silná, s tvrdými, ale nepříliš plasticky vystupujícími svaly.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezna: Silná, nízko posazená.
S paspárky nebo bez nich.

TLAPY: Dosti velké, silné, kulaté a kompaktní, s dobře osrstěnými prostory mezi dobře klenutými prsty.

CHODY/POHYB: Pohyb plný síly, ale vždy lehký a pružný. dosahující daleko dopředu a se silným impulsem zezadu. Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla. Krok působí dojmem rozvážnosti. Tito psi jsou schopni pohybovat se v nejrůznějším terénu s vytrvalostí a pružností.

OSRSTĚNÍ

http://jplsoftware.com/sundari/sundari2/cz/default.asp Srst: Kvalita srsti je důležitější než její množství. Srst je tvrdá, silná, krycí srst není příliš dlouhá, je s hustou a poněkud zvlněnou podsadou v chladném počasí; v teplých měsících je podsada poněkud řidší. Psi mají znatelně bohatší osrstění než feny. Srst je jemná, ale tvrdá, rovná a odstávající. Nikdy není hedvábná, vlnitá nebo zvlněná. Krk a plece jsou pokryty hustou, silnou srstí, jež působí dojmem hřívy. Ocas je huňatý a dobře osrstěný (s praporci); pánevní končetiny jsou v horní zadní části silně osrstěné (s praporci).

http://www.zkaskay.wz.cz/ Barva: Bohatá, sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá počínaje sytou hnědožlutou až po tmavě červenou. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová sahá od sytě ořechové až po světlejší odstíny. Bílá hvězda na hrudi je přípustná. Minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové odznaky se objevují nad očima, v dolní části končetin a na spodní straně ocasu. Tříslové odznaky na tlamě; odznaky podobající se brýlím kolem očí se tolerují.

VELIKOST
Výška v kohoutku: Psi : Nejméně 66 cm, Feny : Nejméně 61 cm
Je tolerovaná i výška menší.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.

Vážné vady:
? Nedostatečná fyzická kondice a zdraví.
? Hlava lehká nebo silně vrásčitá.
? Převislé pysky.
? Výrazný lalok.
? vysoko anebo nízko nasazené uši.
? Světlé oči nebo strnule upřený výraz.
? Slabá pigmentace zejména nosu.
? Sudovitý hrudník.
? Ocas pevně zatočen nad zádí.
? Nadměrné zaúhlení nebo strmé zaúhlení pánevních končetin.
? Těžkopádný, vázaný pohyb.
? Výška pod minimální stanovenou výškou, tolerance 2 cm.

Diskvalifikující vady:
? Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
? Podkus nebo předkus.
? Jakékoliv barvy odlišné od výše uvedených, tzn. bílá, krémová, šedá, hnědá (játrová), fialová, žíhaná, vícebarevní psi.

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Paní Bendová, chovatelka Tibetských dog a majitelka CHS Sundari na svých stránkách uvádí:

http://www.zkaskay.wz.cz/Dnešní, na západě chovaný TM představuje dva typy :

1) mastiff typ Tsang Khyi ? mohutnější typ psů, typu mastiffů,chovaný hlavně v Číně,Taiwanu a USA
2) lehčí typ Do Khyi - lehčí pastevečtí psi s kterými se častěji setkáváme v Evropském chovu
Velmi častá je i varianta, někde uprostřed mezi oběma typy,protože dosavadní pohled na plemeno si nepřipouštěl typové rozdíly.

Také barevné varianty těchto psů,tak jak jsou zaznamenány v historických materiálech a dodnes jsou běžně k vidění v asijských zemích, podléhají v členských zemích FCI určitým omezením a některé barvy jsou dokonce, podle nově přijatého standardu plemene, považovány za nežádoucí.

Svatobernardský pes - Bernardýn

13. listopadu 2008 v 21:48 psí plemena

Svatobernardský pes - Bernardýn


ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

POUŽITÍ: Společenský, strážní a hlídací pes ke hlídání statků.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molosové, švýcarští
salašničtí psi a jiná plemena
Sekce 2.2 - molosové, horští psi.
Bez pracovní zkoušky.

Svatobernardský pes - BernardýnCELKOVÝ VZHLED

Existují dvě variety svatobernardského psa: krátkosrstá varieta (s patrovou srstí) a dlouhosrstá varieta. Obě variety jsou pozoruhodné velikosti a celkového vzhledu; mají harmonické, silné, houževnaté a svalnaté tělo s impozantní hlavou a pozorným výrazem.

DŮLEŽITÉ PROPORCE

Ideální poměr kohoutkové výšky k délce trupu (měřeno od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) = 9 : 10.
Ideální poměr kohoutkové výšky k hloubce hrudníku: viz obrázek.
Celková délka hlavy poněkud přesahuje třetinu kohoutkové výšky.
Poměr hloubky tlamy (měřeno v nasazení tlamy) k délce tlamy činí 2 : 1.
Délka tlamy poněkud přesahuje třetinu celkové délky hlavy.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): povaha přátelská; temperament klidný až živý; ostražitý.

HLAVASvatobernardský pes - Bernardýn

Mohutná, impozantní a výrazná.
Mozkovna:
Lebka: silná, široká, při pohledu zepředu a z profilu lehce klenutá; V afektu tvoří nasazení uší s temenem rovnou linii, která přechází po stranách v měkké oblé linii do silně vyvinutých a vysokých partií lící. Čelo směrem k tlamě strmě klesá. Týlní hrbol je jen mírně zdůrazněn. Horní nadočnicové oblouky silně vyvinuty. Silně vyvinutá čelní rýha začínající u kořene nosu probíhá středem mozkovny a temena hlavy. Kůže na čele tvoří nad očima lehké vrásky, které se sbíhají k čelní rýze; při vzrušení jsou vrásky výrazněji vyznačeny, jinak jsou spíše nenápadné.
Stop: výrazně vyjádřen.

Obličejová část hlavy: Svatobernardský pes - Bernardýn
Nosní houba: Černá, široká a hranatá; nosní otvory široce otevřené.
Tlama: stejnoměrně široká. Hřbet nosu rovný, s lehkou rýhou.
Pysky: okraje pysků jsou černě pigmentované. Pysky horní čelisti silně vyvinuté, pevné a ne příliš visící; od nosu tvoří velký oblouk. Koutek tlamy zůstává viditelný.
Čelisti / zuby: horní i dolní čelist silná, široká, obě jsou stejně dlouhé. Dobře vyvinutý, pravidelný a úplný nůžkový nebo klešťový skus.
Těsný předkus bez ztráty kontaktu řezáků je přípustný. Chybění PM1 (prvních třeňových zubů) a M3 se toleruje.
Oči: středně velké, tmavě hnědé až oříškově hnědé, přiměřeně hluboko uložené, s přátelským výrazem. Přirozeně pevně uzavřená víčka jsou žádoucí; malý ohyb s kouskem viditelné spojivky u dolního víčka a malý ohyb horního víčka jsou přípustné. celé okraje víček černě pigmentované.
Uši: středně velké, vysoko a široko nasazené. Ušní boltce silně vyvinuté. Ucho hebké, trojúhelníkové, se zaoblenou špičkou; zadní okraj ucha lehce odstává, přední okraj přiléhá k lícím.

KRK: Silný a dostatečné délky; lalok na hrdle a krku přiměřeně vyvinutý.

TRUP
Svatobernardský pes - Bernardýn
Obecně: celkový vzhled impozantní a harmonický, statný a dobře osvalený.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: široký, silný, pevný. Hřbetní linie probíhá až k bedrům rovně a vodorovně.
Záď: dlouhá, málo skloněná, harmonicky přecházející v nasazení ocasu.
Hruď: hrudní koš přiměřeně hluboký s dobře klenutými žebry, ale není sudovitý. Hrudník nezasahuje hlouběji než k loktům.
Spodní linie z profilu a břicho: směrem dozadu lehce vtažené.

OCAS: v nasazení široký a silný. Ocas dlouhý a těžký, poslední ocasní obratel sahá nejméně k patě; v klidu volně visí, nebo je v poslední třetině lehce zahnutý směrem nahoru; při vzrušení je ocas nesen výš.

KONČETINY

Hrudní končetiny:
Obecně: hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, přiměřeně široko postavené.
Plece: lopatky šikmo uložené, osvalené a dobře přiléhající.
Nadloktí: delší než lopatka; úhel mezi lopatkou a nadloktím není příliš otevřený.
Loket: přiléhající.
Předloktí: rovné, silných kostí, se suchými svaly.
Přední nadprstí: při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí. při pohledu ze strany lehce skloněné.
Tlapy hrudních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty.

Svatobernardský pes - Bernardýn Pánevní končetiny:
Celkový dojem: Pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené a svalnaté. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce
Stehna: silná, svalnatá, stehna jsou široká.
Kolenní klouby: dobře zaúhlené, nejsou vytočené ven, ani vtočené dovnitř.
Lýtka: šikmo postavená, poměrně dlouhá.
Hlezna: lehce zaúhlená a pevná.
Zadní nadprstí (nárt): při pohledu zezadu rovná a paralelně postavená.
Tlapy pánevních končetin: široké, se silnými, těsně přiléhajícími a silně klenutými prsty. Paspárky se tolerují, pokud nebrání v plynulém pohybu psa.

CHODY: Harmonický prostorný pohyb s dobrým posuvem vycházejícím z pánevní končetiny; hřbet zůstává za pohybu stabilní a klidný. Přední i zadní tlapy se posouvají přímo kupředu.


OSRSTĚNÍ

Srst: Svatobernardský pes - Bernardýn
Krátkosrstá varieta (s patrovou srstí): krycí srst hustá, hladká, přiléhající a hrubá. Podsada bohatá. Stehna s lehce vyvinutými kalhotami; ocas hustě osrstěný.
Dlouhosrstá varieta: středně dlouhá rovná krycí srst s bohatou podsadou. Obličejová část hlavy a uši s krátkou srstí; na zádi a kyčlích většinou srst trochu zvlněná; hrudní končetiny s praporci; silně vyvinuté kalhoty na stehnech; ocas huňatý.

Barva: Základní barva bílá s menšími nebo většími červenohnědými plotnami (bílá s plotnami) až splývající červenohnědá přikrývka na hřbetě a bocích (plášťové zbarvení) Roztrhaný plášť (přikrývka přerušovaná bílou) se hodnotí jako rovnocenný. Žíhaná červenohnědá je přípustná. Hnědožlutá se toleruje. Tmavé lemování na hlavě je žádoucí. Nádech černé na těle se toleruje.
Předepsané bílé odznaky: hruď, tlapy, špička ocasu, pás kolem čenichu, lysinka a skvrna na týle.
Žádoucí bílé odznaky: bílý límec, symetrická tmavá maska.

VELIKOST:
Kohoutková výška: Minimální výška: Psi 70 cm.
Minimální výška: Feny 65 cm.
Maximální výška: Psi 90 cm.
Maximální výška: Feny 80 cm.
Hodnocení psů přesahujících maximální výšku se nesnižuje, pokud je jejich celkový vzhled harmonický a pokud je jejich pohyb korektní.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Chybějící pohlavní výraz.
Neharmonický celkový vzhled.
V poměru s velikostí příliš krátké končetiny.
Příliš silná tvorba vrásek na hlavě a na krku.
Příliš krátká nebo příliš dlouhá tlama.
Ven spadající pysky dolní čelisti.
Chybějící zuby (kromě PM1 a M3). Malé zuby (zejména řezáky).
Lehký předkus.
Světlé oči.
Nedostatečně uzavřená víčka.
Pronesený hřbet, kapří hřbet.
Záď přestavěná nebo silně spadající.
Ocas nesený stočený na hřbetu.
Chybějící předepsané bílé znaky.
Křivé nebo silně vytočené hrudní končetiny.
Strmé zaúhlení, kravský postoj nebo sudovitý postoj pánevních končetin.
Chybný pohyb.
Kadeřavá srst.
Neúplná nebo nedostatečná pigmentace nosní houby, kolem nosu, na pyscích a na očních víčkách.
Chybná základní barva (například červenohnědé tečky nebo stříkance v bílé srsti).

Vylučující vady:
Slabá povaha, agresivita.
Podkus, výrazný předkus.
Modré oči (skleněné oči).
Entropium, ektropium.
Zcela bílá srst nebo zcela červenohnědá srst (chybí základní barva).
Jinak zbarvená srst.
Nedosažení minimální kohoutkové výšky.

Psi vykazující patrné fyzické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Sussex spaniel

13. listopadu 2008 v 21:47 psí plemena

Sussex spaniel

//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>
Sussex spaniel je svělý lovecký přítel, vrozená chuť k práci, hlasitý při práci v hustém podrostu, povaha
Sussex spaniel je svělý lovecký přítel, vrozená chuť k práci, hlasitý při práci v hustém podrostu, povaha přátelská, bez agresivity (ta je velmi nežádoucí), milující věrný společník, bývá žárlivý na svého pána. Je poněkud opatrný k cizím lidem, ale když už jednou přátelství uzavře, bude to přátelství celoživotní.
Také není bez zajímavosti, že sussex spaniel se vám bude dívat přímo do očí - je to velmi upřímný pes.
Je dobrý hlídač, v pokolí mu nic neujde, na nezvyklý pohyb upozorňuje štěkotem. Je to nízký, ale masivní a silný pes s velkou hlavou a dlouhýma ušima. Formát těla má být 3:5. Má červenohnědý nos a zvláštní světlé oči oříškové barvy. Má mít silný krk a hlavu nenosí o mnoho výše nad úrovní hřbetu.
U tohoto plemene bývá tělesný vývoj ukončen velmi pozdě. Sussex spaniel je úplně zralý až v 5 letech, což je výhoda pro milovníky výstav, protože se mohou výstavovat do vysokého věku i ve třídě veteránů a není na nich poznat jejich stáří. Z téhož důvodu je ovšem také těžké vybrat si to správné štěně.
Sussex bývá dobře cvičitelný, ale má také smysl pro humor, který je schopen uplatnit i v ten nejnevhodnější okamžik. Z tohoto hlediska je dobré, aby štěně už od začátku mělo jasno v tom, kdo je v jeho smečce velitelem. Je to aktivní pes veselé, poddajné povahy. Jeho chov ovšem není lehký, feny mívají nepravidelný cyklus hárání a obtížné porody a problém je také ve velmi malé chovatelské základně v rámci celé Evropy.

Středoasijský pastevecký pes

13. listopadu 2008 v 21:44 psí plemena

Středoasijský pastevecký pes


Celkový vzhled
Středoasijští ovčáci jsou větší až velcí psi robustní stavby těla, silní, odvážní, nedůvěřiví vůči cizím, nenároční, snadno přizpůsobiví různým klimatickým podmínkám. To vše umožňuje široké použití středoasijských ovčáků v nejrůznějších oblastech. Středoasijští ovčáci jsou rozšířeni zvláště v republikách střední Asie a v jim přilehlých oblastech.
Stavba těla
Robustní pes se silnou kostrou a mohutným osvalením. Silná kůže s dobře vyvinutým a pružným podkožním vazivem, tvoří často na krku záhyby.

Alabaj Kohoutková výška
Psi nejméně 65 cm; feny nejméně 60 cm

Chování
Pohybově velice aktivní, vyrovnaná, klidná povaha. Dominující jsou aktivní obranářské reakce.

Pohlavní výraz
Dobře vyjádřený. Psi jsou mohutnější, silnější a statnější než feny. Pohlavní dimorfismus je zřetelně vyjádřen.

Srst
Drsná, rovná, s dobře vyvinutou podsadou. Na hlavě a přední straně končetin je srst krátká a dobře přiléhající.Podle délky srsti se psi rozlišují na:
a) dlouhosrsté (7-8 cm) na hřbetě a po těle, zejména pak na uších, krku, zadní straně hrudních a pánevních končetin a na ocase.
b) krátkosrsté (3-5 cm) s hladkou srstí

Barva
Bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá a skvrnitá.

Středoasijský pastevecký pesHlava
Mohutná, v lebeční partii široká s dobře vyvinutými jařmovými oblouky. Čelo je ploché, stop jen lehce naznačen. Čenich je poněkud kratší než lebeční partie, mezi očima široký, směrem ke špičce nosu se zužuje jen nepatrně. Při pohledu shora a zepředu je tlama pravoúhlá, při pohledu z boku má tlama tvar komolého kužele s převislým silným horním pyskem. Nosní houba je široká a černá. U psů se světlou barvou srsti je přípustné hnědé zbarvení nosní houby.

Uši
Malé, překlopené, nízko nasazené, trojúhelníkového tvaru
Zuby
Bílé, silné, pevný skus. Řezáky jsou uspořádány pravidelně v řadě. Nůžkový skus.

Oči
Tmavé, daleko od sebe posazené, kulaté, hledící zpříma.

Středoasijský pastevecký pesKrk
Krátký, svalnatý, nízko nesený, s linií hřbetu svírá úhel 30 až 40°.

Hrudník
Široký, svalnatý, dobře klenutá žebra. Spodní linie hrudníku dosahuje až k loktům nebo je dokonce přesahuje.

Břicho
Mírně vtažené.

Kohoutek
Dobře vyznačený, zejména u psů. Jeho výška přesahuje o 1 - 2 cm výšku zádě.

Hřbet
Silný, rovný, široký

Bedra
Krátká, široká, lehce klenutá

Záď
Široká, svalnatá, téměř vodorovná

Ocas
Vysoko nasazený, srpovitý, visící; dosahuje až k hleznu. Kupíruje se krátce.

Středoasijský pastevecký pesHrudní končetiny
Při pohledu zepředu: rovné a rovnoběžné. Jejich délka k lokti (měřené od země k loktům) mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky. Úhel mezi lopatkou a kosti pažní tvoří zhruba 100°. Předloktí dlouhé, rovné, silné. Nadprstí krátké, široké, silné, kolmo postavené.

Pánevní končetiny
Rovnoběžné, poněkud otevřené na úrovni kolen (lýtka) a patních kloubů. Krátké holeně. Silná kolmo postavená nadprstí.

Tlapy
Silné, oválné, kompaktní.

Pohyb
Nejtypičtějším druhem pohybu tohoto plemene psa je těžký krátký klus a cval. Při klusu se pohybují končetiny přímo vpřed s jistou tendencí směřovat ke středové linii.
Pozn: všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

Stafordšírský bulteriér

13. listopadu 2008 v 21:42 psí plemena

Stafordšírský bulteriér


Země původu: Velká Británie

Klasifikace F.C.I.: Skupina č.3 - teriéři, Sekce č.3 - bull Bez pracovní zkoušky

Celkový vzhled: krátkosrstý, dobře vyvážený a velice silný na psa takovéto velikosti. Je svalnatý, pohyblivý a čilý.

HLAVA

Stafordšírský bulteriér krátká, hluboká, s širokou mozkovnou, lícní kosu jsou výrazně vyznačené, stop je vyjádřený, čenichová partie je krátká, nos černý.

Oči:
přednost má tmavá barva, ale mohou být i světlejší, v závislosti na zbarvení srsti. Jsou okrouhlé, středně velké a položené tak, že hledí přímo vpřed.

Uši:
dozadu složené nebo polopřeklopené tvaru růže, nepříliš velké nebo vztyčené. Úplně dolů zavěšené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí.

Zuby:
v silných čelistech jsou velké zuby, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem. Pysky přiléhají. Zuby jsou do čelistí zasazeny svisle.

Stafordšírský bulteriér KRK:
svalnatý, spíše kratší, bez laloků, se svrchní linií krku postupně se rozšiřující k ramenům.

TĚLO:
těsně, pevně vázané, hřbet je rovný, plece široké, hrudní koš hluboký, žebra dobře klenutá. Celé tělo je svalnaté a dobře modelované.

KONČETINY

Hrudní končetiny jsou rovné a dobrých kostí, nasazené více od sebe, bez slabých zápěstí, s pevnými lokty.
Pánevní končetiny jsou dobře osvalené, hlezna nízká a správně zaúhlená při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Tlapky jsou trošku ven vytočené.
Lopatky jsou správně uložené, s vrcholy směřujícími vzad.

Tlapy:
mají dobré polštářky, jsou silné, střední velikosti. U plně zbarvených psů jsou drápy černé.

OCAS:Stafordšírský bulteriér
středně dlouhý, nízko nasazený, zužuje se a je nesený spíše dolů. Nemá být příliš zatočený, ale může být lehce prohnutý.

SRST

hladká, krátká a přiléhající.
Zbarvení:
červené, plavé, bílé, černé nebo modré, či kterákoli z těchto barev v kombinaci s bílou jakékoli odstíny žíhané včetně kombinace s bílou. Černé s pálením (black and tan) nebo játrově hnědé zbarvení je nežádoucí.

VELIKOST A HMOTNOST:
kohoutková výška je 14 - 16 palců (35,6 - 40,6 cm), přičemž výška má odpovídat tělesné hmotnosti. Tělesná hmotnost psa je 28 - 38 liber (12,7 - 17,25 kg), feny 24 - 34 liber (10,9 - 15,4 kg).

POHYB: volný, vydatný, hbitý. Končetiny se pohybují rovnoběžně s podélnou osou těla, a to při pohledu zepředu i zezadu. Dopředná hnací síla vychází z pánevních končetin.

Stafordšírský bulteriérVADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Sloughi

13. listopadu 2008 v 21:40 psí plemena

Sloughi


ZEMĚ PŮVODU: Maroko
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 03.06.1980

POUŽITÍ: Chrt

KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 chrti
Sekce 3 krátkosrstí chrti

CELKOVÝ VZHLED A POVAHA: Sloughi je chrt, proto patří do skupiny 10. Původně pochází z Orientu, ale už po staletí je jeho domovem severní Afrika. Dnes žije ve větším počtu v Maroku.
Svým způsobem pohybu, jemností tkání a suchým osvalením působí celkovým dojmem velmi ušlechtilého psa. Ačkoliv je vznešený a hrdý, je svému pánovi velice oddán a brání ho v případě potřeby. Lovecký instinkt ho předurčuje k vytrvalým výkonům, přesto umí ocenit komfort obydlí.

VELIKOST: kohoutková výška psů 66 - 72 cm, ideální výška 70 cm
Kohoutková výška fen 61 - 68 cm, ideální výška 65 cm

RÁMEC: U psa kohoutkové výšky 70 cm by měla délka těla činit 67 nebo 68 cm. U feny ideální výšky 65 cm by měla být délka těla 62 nebo 63 cm.

TYP: Jednotný, krátkosrstý.

POUŽITÍ: Lov na viděnou.

HLAVA: Celkový popis: Z profilu je hlava protáhlá, elegantní, jemná - ale dost silná. Při pohledu shora tvoří silně protáhlý klín - mozkovna tvoří nejširší část, směrem ke špičce nosu se zužuje.
Mozkovna: Horní linie je plochá a dosti široká. Mezi ušima 12 - 13 cm, u velkých jedinců 14 cm, ale to je dost vzácné. Ve své zadní části je mozkovna zřetelně zaoblená, po stranách zaoblena harmonicky. Očnice slabě vystupují. Čelní rýha je nepatrně vyznačena. Hřeben kosti temenní a týlní hrbol jsou patrné.
Stop: Slabě vyznačený.
Čenichová partie: Má tvar protáhlého trojúhelníku nepřehnaně se zužujícího, je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna. V celé své délce je čenichová partie přímá. Nosní houba není podepřena kostí, protože kost v tomto místě lehce ubíhá dolů.
Nos: Černý, dostatečně silný, aby nepůsobil špičatým dojmem.
Pysky: Jemné, pružné. Těsně překrývají spodní čelist. Ústní koutky co nejméně patrné.
Zuby: Normální, čelisti silné a souměrné, klešťový skus.
Oči: Velké, tmavé, v očnicích dobře uložené, někdy trochu přivřené v důsledku lehkého sešikmení očních víček. Jejich výraz je mírný, poněkud zasmušilý. Pohled je plný nostalgie. U jedinců se světlou srstí je oko většinou zbarveno jantarově.
Uši:Vysoko nasazené, zavěšené, dobře přiléhající k hlavě, ne příliš velké. Trojúhelníkovitého tvaru, na koncích lehce zaoblené.

KRK: Dlouhý, odsazený a horní linie je z profilu lehce klenutá. Kůže je jemná, dobře přiléhající, bez laloku. Srst je krátká.
TĚLO:
Hřbet: Krátký, téměř vodorovný.
Bedra: Krátká, suchá, široká a lehce klenutá.
Záď: Kostnatá a šikmá.
Hrudník: Ne příliš široký, hluboký, dobře vyvinutý, dosahuje k loktům. Plochá žebra se opírají o dlouhou, směrem dozadu se zvedající hrudní kost. Břicho a slabiny jsou dobře vtažené.
Ocas: Tenký, bezmasý, nasazený v prodloužení zádě a nesený pod linií hřbetu. Musí dosahovat nejméně k vrcholu hlezenního kloubu.
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: dlouhé a šikmé, končetiny silné.
Předloktí: kostnaté a svalnaté.
Zápěstí a záprstí: pružná a silná.
Tlapy: Kostnaté podlouhlé oválné tlapky, u některých sloughi lehčího typu téměř jako zaječí. Drápy jsou černé nebo pigmentované.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehno: ploché a svalnaté.
Bérce: dlouhé a dobře osvalené.
Hlezenní kloub: silný a dobře zaúhlený.
Nárt: silný, bez paspárků.

POHYB: Krok, klus, cval - hlavně cval.

KŮŽE: Velmi jemná, přiléhající k tělu, bez záhybů nebo laloku.
SRST: Velmi krátká, hustá a jemná.
ZBARVENÍ:
Pískové,
světle pískové s černou maskou nebo bez ní
červeně pískové
pískové s uhlováním s černým pláštěm nebo bez něj.
žíhané.
VADY: světlé oko, hrubá hlava a tělo, příliš výrazný stop, špatné proporce, chybná hřbetní linie, sudovitá žebra, nedostatečně vtažené břicho, záď příliš strmá, nedostatečně dlouhá nebo úzká, ocas nedostatečně dlouhý, příliš silně osrstěný nebo špatně nesený, tvrdá a hrubá srst, malý bílý odznak na hrudi

VYLUČUJÍCÍ VADY: depigmentovaná místa; uši vztyčené nebo klopené, příliš dlouhé a dozadu složené; polodlouhá srst, srst tvořící třásně na končetinách a na ocase, bílé ponožky, bílé odznaky; předkus nebo podkus; jiné zbarvení než popisuje standard

POZNÁMKA: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a v šourku zcela sestouplá varlata.

Šiperka

13. listopadu 2008 v 21:39 psí plemena

Šiperka

Šiperka je malý, černý psík. Její hlava připomíná hlavu lišky. Uši jsou trojúhelníkovité a špičaté. Zvláštním znakem šiperek je to, že nemívají ocas. Vzácně se rodí bezocasé nebo se kupírují. Díky rozšiřujícímu se zákazu kupírování se stále častěji setkáváme s šiperkami s ocáskem. Srst kolem krku vytváří hustý límec.

Plemeno pochází z Belgie, belgický klub zahájil svoji činnost v roce 1888. První zmínku o šiperkách můžeme najít v Kronice mnicha Wencelase z 15. století. Tohoto psa najdeme i na mnoha vlámských obrazech. Pověsti říkají, že býval společníkem a pomocníkem holandských a belgických námořníků. Podstatné však je, že šiperka byla vždy psem pracovním. Je jedním z nejlepších krysařů, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Šiperka je staré a nepřešlechtěné plemeno, proto není náchylná k vrozeným vadám a nemocem.
Šiperka je psík sice malý vzrůstem, ale povahou se vyrovná leckterému pracovnímu plemeni. Je to pejsek živý, zvídavý, a je vždy pozorným průvodcem. Miluje děti, je pro ně úžasný kamarád a často spolu tvoří úspěšnou dvojici ve sportu i chvílích odpočinku.
Šiperka je nepodplatitelným hlídačem, který zuřivě brání svůj revír. Je to pes velmi přizpůsobivý a nenáročný. Je velice inteligentní, rychle se učí a nejraději ze všeho si hraje. Proto je výtečným psem například pro agility.

sicilský chrt 2

13. listopadu 2008 v 21:37 psí plemena

sicilský chrt

// //
Sicilský chrt, standard FCI č. 199
Cirneco dell´Etna
Klasifikace FCI skupina 5 - špicové a primitivní plemena, sekce 7 - primitivní psi
Celkový vzhled
Z celkové stavby těla je zřejmé, že nejde o psa vhodného k použití na velké vzdálenosti, trup je kvadratický, harmonický s tělesným formátem a lehce disharmonický s tělesným rámcem. Čilý, lehce stavěný pes s dokonale vyvinutými smyslovými orgány, jež se uplatňují hlavně při lovu na králíky v obtížném, těžko schůdném terénu.
Velikost a tělesná hmotnost
Kohoutková výška u psů činí 46-50 cm, maximálně 52 cm, u fen 42-46 cm; tělesná hmotnost psů je 10-12 kg, fen 8-10 kg.
Hlava
Má dlouhou lebku, celková délka hlavy představuje 4/10 kohoutkové výšky. Šířka mozkovny mezi oběma jařmovými oblouky může dosahovat poloviny celkové délky hlavy, nemá ji přesahovat. Délka čenichové partie má se k délce mozkovny jako 8:10, nebo ještě lépe jsou obě stejné.
Nos
Je v téže výšce jako linie nosního hřbetu, je velký, jeho svrchní linie je maličko klenutá. Zbarvení při světle červené nebo světle červeno-bílé srsti je kaštanově červeno-hnědé nebo masové, u tmavě červených jedinců je sytě kaštanově červené a někdy až skoro černé, ale opravdu černé nikdy!
Nosní hřbet
Rovný. Délka viz hlava.
Pysky
Dosti úzké.
Čelisti
Normálně vyvinuté s úplným a uzavřeným zubním obloukem.
Stop
Velmi slabě vyznačený.
Mozkovna
Poněkud delší než čenichová partie, která vůči ní je v poměru 8:10. Vyskytují se ale i jedinci, u kterých je tento poměr 1:1.
Oči
Vypadají poněkud malé, jsou oválné, nikdy kulaté, poněkud na stranách uložené. Duhovka je světle okrově nebo jantarově zbarvená, nikdy kaštanově hnědá nebo sytě oříškově hnědá.
Uši
Jsou trojúhelníkovité, jejich délka nemůže nikdy být větší než polovina celkové délky hlavy, ale menší. Dosti vysoko nasazené, vztyčené, dopředu natočené. Vrcholky uší jsou rovné, nikoli zaoblené.
Krk
ve svrchní linii je pěkné klenutí s jasným oddělením od krku. Je velmi svalnatý. Přechod krku do plecí je plynulý, probíhá v harmonické linii. Charakteristickým znakem plemene je zřetelně klenutá šíje. Délka krku odpovídá celkové délce hlavy. Hrdlo je bez laloku a kůže musí dobře přiléhat.
Hrudní končetiny
Lopatky jsou dlouhé, silné, v pohybu volné, s tenkou dobře patrnou a od sebe oddělenou svalovinou pod kůží. Délka lopatky je rovna třetině kohoutkové výšky a její osa svírá 55°. Vrcholy lopatek jsou velmi blízko u sebe.
Tlapky
Okrouhlé, tzv. kočičí, s klenutými a uzavřenými prsty a tvrdými nášlapnými polštářky, jejich barva je táž jako barva drápů. Drápy jsou zahnuté, kaštanově hnědé barvy nebo masové, nikdy černé.
Trup
Délka těla rovná se kohoutkové výšce.
Předhrudí
Je poněkud úzké,svalovina hrudi je slabě vyvinuta.
Hrudní koš
Bení tak prostorný jako třeba u ohařů, dosahuje ale k loktům, je tvořen klenutými žebry a není kýlovitý.
Žebra
Jsou slabě klenutá, ale přece nejsou plochá, uložena jsou šikmo.
Hřbet
Je dlouhý, rovný.
Bedra
Jsou harmonickým pokračováním hřbetu bez jakéhokoliv přerušení. Při pohledu z boku jsou lehce klenutá, pevně osvalená, ne však široká, krátká.
Břicho
Při pohledu z boku je břicho proti hrudníku vytažené, je suché, jeho linie stoupavá.
Záď
Je suchá, krátká, ale plochá. Její délka odpovídá třetině kohoutkové výšky. Spadá asi v úhlu 40°.
Ocas
Pokračuje v linii zádě, je nízko nasazen, po celé délce je silný, a to stále stejně. V klidu je šavlovitě zahnutý, při vzrušení se zatáčí jako trubka postilióna nad zádí. Jeho délka může být o několik cm větší, než je vzdálenost od tlapky po loket na hrudní končetině.
Pánevní končetiny
Stehno dlouhé, široké, ploše osvalené, jeho délka dosahuje asi třetiny kohoutkové výšky. Končetiny - suché, jemných kostí.
Tlapky
Mírně oválné, podobné jako na hrudních končetinách.
Zbarvení
Povolené zbarvení je jednotně světle červené jakéhokoli odstínu (plavé, pískové aj.), světle červené s bílou na hlavě, hrudi, břiše, špičce ocasu a tlapkách. Bílý obojek je málo žádoucí. Jednotné bílé zbarvení nebo bílé s oranžově zbarvenými skvrnami se toletuje. Povolené je i světlé žíhání.
Osrstění
Hladké na hlavě a na uších, jakož i na končetinách. Delší, ale stále krátké a přiléhající, je na těle a na ocase.
Kůže
Dobře přiléhá k tělu, je jemná, její barva odpovídá barvě srsti, nikdy na ní nejsou černé skvrny.
Pohyb
Skákavý klus, při lovu bývá střídán cval s klusem.