Říjen 2008

Akita-inu

26. října 2008 v 22:07 psí plemena

Akita-inu


plemenům psů na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15. století, kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již zhruba před 5000 lety.

Název AKITA je odvozen od japonské prefektury Akita, nacházející se v severní části ostrova Honšú. Odtud plemeno pravděpodobně pochází. Slovo INU nebo KEN, které se k názvu často přidává, neznamená nic jiného než pes.

AkitaV dobách epochy Tokugava a Taisho (1603 -1925) byla akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek.Tím byl také zakázán další export akit. Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945 - v době 2. světové války se vyvezlo mnoho představitelů tohoto plemene do Ameriky. Ještě dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuya v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha akity Hachiko, která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi. Hachiko byl pes profesora Ueno, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor Ueno zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hachiko však po dobu dalších deseti let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho trpělivě čekal.
Akita-inu - historie plemene

Aidi

26. října 2008 v 22:05 psí plemena

Atlasský horský pes
(Aidi)

ZEMĚ PŮVODU: Maroko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU: 01.09.1969
POUŽITÍ: V pohoří Atlasu neexistuje žádný ovčácký pes. Marocký pes, který žije v našich horách, nikdy nechránil stáda v tom smyslu, jak se tato práce chápe v Evropě. Aidi je horský pes a jako takový je určen k tomu, aby hlídal stan a majetek svého majitele a aby chránil jeho stádo proti šelmám, které by v něm mohly natropit škodu.
KLASIFIKACE FCI: Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi
Podskupina 2.2 - psi molosského typu, horští psi
Bez zkoušek z výkonu.
CELKOVÝ VZHLED: podsaditý, velmi venkovský pes, nápadný svojí silou a hbitostí; je svalnatý, nervní, silný, ale je stavěn bez těžkosti a s huňatou srstí, která ho v horách jeho vlasti chrání před sluncem i před chladem; tato srst ho současně chrání v bojích proti šakalům a jiné škodné, jež musí aidi přestát. Jeho pohled je čilý, přímý a rozhodný, jak se patří na ostražitého psa, který je neustále připraven plnit svoji úlohu obránce. V některých místech panuje zvyk kupírovat uši i ocasy služebních psů; tento postup není žádoucí.
HLAVA: Medvědí hlava, suchá a v dobrém poměru k celému tělu. Celkově je kónická; jařmové oblouky nevystupují a spojují mozkovnu s tlamou ploše a bez odsazení.
MOZKOVNA:
Temeno: temeno je ploché a široké, vykazuje lehkou středovou rýhu a týlní hrbol sice existuje, ale je ztěží znatelný.
Stop: málo vyjádřen a šikmý.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: černá nebo hnědá, odpovídá barvě srsti. Je dostatečně široká a nozdry jsou dobře otevřené.
Tlama: jako celá hlava klínovitá; výrazně kratší než mozkovna v poměru 5:6.
Čelisti: silné s dobře zasazenými bílými stejnoměrnými zuby. Nemá předkus ani podkus.
Pysky: suché, přiléhající, podle barvy srsti černé nebo hnědé.
Oči: středně velké, vždy tmavé; u světlé srsti vypadají lehce šikmá a dobře pigmentovaná víčka jako nalíčená; pohled je velmi čilý, pozorný a naléhavý.
Uši: středně dlouhé, s lehce zaoblenými špičkami. Uši jsou nasazeny šikmo, takže dobře dokreslují hlavu. Jsou zpola visící a při vzbuzené pozornosti psa směřují dopředu. V klidu jsou někdy složeny dozadu.
KRK: silný, svalnatý, bez laloku.
TĚLO:
Horní linie: široký, svalnatý, přiměřeně dlouhý hřbet, za nímž následují silná, dobře osvalená a lehce klenutá bedra. Linie hřbetu je z profilu lehce přestavěná, není klesající.
Kohoutek: výrazně vystupující
Hrudník: dostatečně široký, velmi hluboký a dosahující nejméně k lokti. Žebra jsou lehce klenutá. Dolní linie a břicho: za volnými žebry vtažené, nikdy však tolik jako u chrtů.
OCAS: dlouhý, dosahuje nejméně k hleznu. Je nasazen jako pokračování linie beder a v klidu je nesen visící a lehce zahnutý. Ocas je velmi huňatý a jeho hustá srst je znakem čistokrevnosti. V pohybu nese pes ocas radostněji; nikdy se však ocas nesmí zatočit nad hřbet.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: dobře postavené.
Předloktí: Rovné, silně stavěné a přiměřeně osvalené.
Přední nadprstí: krátké a téměř rovné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Vrchol sedací kosti: velmi výrazně vystupuje.
Stehno: svalnaté, ale ne těžkopádné a dosahuje vysoko.
Úhlení kolene a hlezna: velmi tupé; následkem toho je záď vysoká a hřbetní linie působí dojmem, jako kdyby od zádi klesala ke kohoutku. Paspárky jsou nepřípustné.
TLAPY: výrazně kulaté a se silnými polštářky a silnými drápy, jejichž barva závisí na barvě srsti.
OSRSTĚNÍ
VLASTNOSTI SRSTI: srst velmi hustá, středně dlouhá a bohatá, zhruba 6 cm dlouhá s výjimkou obličeje a uší, kde je kratší a jemnější. Na krku a na hrdle tvoří zvláště u psů hřívu. Kalhoty a ocas jsou porostlé velmi bohatou a dlouhou srstí.
BARVA SRSTI: velmi variabilní: písková, odstíny plavé a žluté, bílá, vybledlá, červená, žíhaná, bílo-černá, bílo-žlutá, více nebo méně začazená, trikolórní atd. Skvrny jsou velmi často uspořádány tak, že tvoří plášť a čepici, které jsou od sebe odděleny bílým obojkem. K tomu často rozšířená lysina a silně pigmentované pysky a nosní houba (kresba srsti jako u bernardýna).
VELIKOST:
Kohoutková výška: 52 až 62 cm.
VADY: všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru se stupněm odchylky.
kvadratický vzhled
štíhlá mozkovna
krátké nebo příliš dlouhé uši
chybějící nebo přehnaný stop
vyhýbavý, bázlivý nebo nevýrazný pohled
skvrnitá depigmentace nebo chybějící pigmentace víček nebo nosní houby
špatný postoj

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
špičatá tlama,
dravčí oko,
postavené uši
zatočený ocas, nedostatečné osrstění,
krátká srst.
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.



Afghánský chrt

26. října 2008 v 22:01 psí plemena

Afghánský chrt


ZEMĚ PŮVODU: Afghánistán

PATRONÁTNÍ ZEMĚ: Velká Británie

KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 ? chrti, sekce 1 ? dlouhosrstí chrti a chrti s praporci bez zkoušky z výkonu

CELKOVÝ ZJEV: Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou. Hlava je nesena hrdě.

CHARAKTERISTIKA: Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz. Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby "skrze něho".

POVAHA: Důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.

afghánský chrtHLAVA A LEBKA

Dlouhá lebka, ne však příliš úzká, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem. Dlouhá morda s čelistmi, které prokazují schopnost uchopit, nepatrný stop. Mozkovna dobře vyvážená a pokrytá kšticí dlouhých chlupů. Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští játrový.
Oči : Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín se však nevylučuje. Jsou téměř trojúhelníkové, uložené mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším.
Uši: Nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě. Kryté dlouhou hedvábnou srstí.
Tlama a chrup: silné čelisti s dokonalým a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní řada řezáků přesahuje těsně přes spodní a zuby jsou v čelisti uloženy kolmo. Klešťový skus je přípustný.

KRK: Dlouhý, silný, hrdé držení hlavy.

TRUP

Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý, s dobrým osvalením, mírně klesá směrem k nasazení ocasu.
Bedra rovná a dosti krátká. Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou od sebe daleko vzdáleny. Přiměřené klenutí žeber a dobrá hloubka hrudníku.

afghánský chrtKONČETINY

Hrudní končetiny: Lopatky dlouhé, šikmé a dobře uložené vzadu, dobře osvalené a silné, nesmí však působit příliš těžce. Předloktí rovné se silnými kostmi, při pohledu zepředu se nachází v jedné linii s plecemi, lokty přiléhají těsně k hrudníku a nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.
Pánevní končetiny: Silné, mezi stehnem a holení je dobrý úhel a jsou dobře formovány. Velká vzdálenost mezi kyčlí a hlezenními klouby a srovnatelně malý odstup mezi hlezenními klouby a tlapkami. Paspárky se smějí odstraňovat.
Tlapky: Přední tlapky jsou silné a velké, široké i dlouhé, dobře pokryté dlouhou, hustou srstí, prsty klenuté. Záprstí dlouhé a pružné, polštářky pevně stojí na zemi. Zadní tlapky jsou dlouhé, ale ne zcela tak široké jako přední: kryté dlouhou, hustou srstí.

OCAS: Ne příliš krátký. Nízko nasazený, na konci jednou zatočen. V pohybu nesen výš. Řídce osrstěný.

CHŮZE / POHYB: Plynulý a pružný v prvotřídním stylu.

afghánský chrtSRST

Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu krátká a hustá. Od lící dozadu dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou kšticí ("top-knot"). Na lících je srst krátká. Uši a běhy jsou dobře osrstěny. Záprstí smějí být holá. Srst se musí přirozeně vyvíjet.
Barva: Všechny barvy jsou přípustné.

VÝŠKA: Ideální výška pro psy : 68 až 74 cm
pro feny : 63 až 69 cm

VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky.

POZNÁMKA: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.


Beznaděj

22. října 2008 v 20:54 Stephen King

Beznaděj


Na osamělé nevadské dálnici zastaví vůz manželů Jacksonových policejní automobil. Sedí v něm Collie Entragian, mohutný policista z malého městečka Beznaděj. Místo formální kontroly dokladů ovšem Petera a Mary odveze do městského vězení, kde je již zavřena i rodina Carverových, stárnoucí spisovatel Johnny Marinville a zvěrolékař Tom Billingsley. Collie se dle jeho slov zbláznil a vyvraždil celou pouštní osadu. Dokáží jeho příští oběti přežít a s pomocí věřícího hocha Davida Carvera porazit zlo zmítané Beznadějí?


Holčička která měla ráda Toma Gordona

22. října 2008 v 20:49 Stephen King

Holčička která měla ráda Toma Gordona


Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trista McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. Zabloudila v lese a situace brzy začala být opravdu vážná, ale Trista rozhodně nehodlala podlehnout panice. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát…

Carrie

22. října 2008 v 20:36 Stephen King


Carrie


Ráda čtu hororové příběhy úspěšného amerického autora Stephena Kinga, a proto jsem se chtěla poohlédnout i po Mistrových prvotinách jako je Carrie, která byla prvně jen otištěna v časopise a dá se říct, že se díky ní pan King proslavil. Poté byl tento román vydán jako kniha a o tři roky později se Carrie dočkala i filmové podoby. Zajímavé tu je to, že celý román je doplněn výňatky z knih jako je Exploze stínů či Jmenuji se Susan Snellová, telegramy, úryvky z novin, týdeníků a výpovědí, které jsou psány jako rozhovor. Napoprvé se tu šestnáctiletá Carrie Whitová ukázala jako obětní beránek ve své škole ve městě Chamberlain.
Nemůžu říct, že by za to samotná Carrie mohla, ale myslím, že to byl typický příklad teenagerů, kteří si vyhlídnou někoho, o kterém si myslí, že mezi ně nepatří a hledají na něm až nesmyslné chyby, aby se mu mohly za něco posmívat. Roznese se to takhle dál a dál, v příkladě Carrie se to roznese po celé škole, a to neříkám, že ne po celém městě. Jak šel čas, tak se čtenář dozvídal, že hrdinka knihy má telekinetické schopnosti, které se snaží procvičovat tím, že zvedá různé předměty do vzduchu. Dále se tu setkáváme s jejím jediným rodičem- matkou. Působí velmi nepříjemně a to jako náboženská fanatička. Úryvky z Exploze stínů vypovídají o hypotézách, minulosti rodiny Whitové a Carriině matce. Později, když už je čtenář seznámen s ponurým životem Carrie a některými jejími spolužáky, naskytne se tu Susan Snellová, která se rozhodla, že vynahradí a nějakým způsobem se omluví tomuto školnímu outsiderovi, jemuž se taky při oné nepříjemné události ve sprchách posmívala a celkově za všechno, čím si musela na této škole projít. A protože se blíží maturitní ples, tak se tato spolužačka rozhodne, že poprosí svého dlouhodobého přítele, jestli by nepožádal Carrie o to, aby s ním šla na maturitní ples. Sue se to zdálo jako dobrý nápad, kterým by všechno špatné smazala a dokonce s tím Tommy, Suein přítel, souhlasil. Carrie s tím za všechno na světě vůbec nepočítala, ale nakonec doprovod na ples přijala. Všechno tedy dopadlo, jak si Sue naplánovala. Nastává osudný večer, na jenž se studenti Ewenovi střední školy, čekajíc na maturitu, těšili. Viděli v něm nezapomenutelný večer plný tance, smíchu a poznání z jiné stránky svých spolužáků, se kterými denně přečkávají vyučování. A jelikož už Sue nemohla mít za svého partnera Tommyho, myslela si, že celý večer vyčká v klidu doma.
Ze začátku se to však začalo vyvíjet přesně podle plánu. Tommy, zvyklý na přítomnost dívek, bez rozpačitosti vyzvedl svou partnerku u ní doma. Carrie, trochu rozpačitější, nasedla do auta v červených šatech, které si sama ušila. Pár jede vstříc maturitnímu plesu, v němž Sue viděla "zoufalou možnost Carrie vše vynahradit".Vstup do tanečního sálu, na taneční parket... Všechno se tak pozvolna a roztomile vyvíjelo, spolužáci k ním byli tak milí. Proč? Jak krásně se (až teď) ke Carrie její spolužáci chovali, obdivovali ji, vzhlíželi k ní. Proč až teď? Proč jenom kvůli tomu, že na takovéto slavnosti byla obdivovaným chlapcem školy, Tommym Rossem? Skončilo to ale tím, když se volil Král a Královna plesu. Zazračné, jak Carrie vycítila, že nebude dobré, když se na papírek napíší oni dva. Tommy ovšem neposlechl, nebo spíš neporozuměl, co má Carrie za důvod nebýt Královna plesu, protože měli už touhle chvílí velkou konkurenci. A tak se stalo, že nejkrálovější pár plesu zvolen diváky a účastníky- Carrie Whitová a Tommy Ross- šli na pódium, sednout si na speciálně daná křesla pro jejich maličkost. Tolik potlesku, tolik slávy, tolik radosti! To vše se sneslo tak rychle... A říká se, rychlý začátek, rychlý konec. K tomu přidat jen rychlý začátek slávy, ještě rychlejší konec slávy. Nebo se dá říci hebrejské slovo, které bylo v knize použito, Ichabod- uplynulá sláva. Abych to vysvětlila, zkrátka se Carrie stala zase... ano zase... obětí žertíku, který vymyslela již známá "já nic, já muzikant" Chris Hargensenová a její přítel Billy Nolan.
Spočívalo to v tom, že věděli, že Králem a Královnou plesu nemůže být nikdo jiný než ta "zrůda" Carrie Whitová a ten "blbec od Sue" Tommy Ross. A taky měla Chris za důvod tohoto žertu pomstu, že nemohla jít na maturitní ples, na který se tak tešila. Takže se noc před plesem Billy vloupal do sálu a nastražil tam kyblíky s prasečí krví ("prasečí krev pro prase"- jak přirovnal).
Po celou dobu maturitního plesu Chris čekala na zaznění hymny, která se vždy ozve, když chodí Král a Královna plesu, zvoleni pro tento ročník, na pódim. A to byl čas, aby Chris zatáhla za provaz, který držel kyblíky s krví přímo nad osudnou dvojicí na křeslech. Od této doby se tradičnímu plesu začalo říkat Černý maturitní ples! Zdrcená a hlavně velice zklamaná Carrie, celá od prasečí krve, utíkala za posměchu spolužáků pryč, ven od těch nesnesitelných (skoro dospělých) dětí. Pro ostatní v sále to samozřejmě byla pouze příležitost se zasmát, pobavit se zase na účet Carrie, koho taky jiného? Kdo si mohl myslet, že posměch této ubohé dívky skončí tím, že akorát přijde na ples s pěkným klukem? Ano, Carrie si to myslela! Ale teď už ne, kdepak! Teď je čas na pomstu, na pomstu, na kterou do smrti nezapomenou, na kterou do smrti nezapomene nikdo z Ewenovi střední školy, vlastně ani nikdo z města Chamberlain! Řehtání a záchvaty smíchu, že Carrie je od prasečí krve, ustaly až tehdy, když se zjistilo, že padající kyblík plný krve zasáhl i Tommyho a to přímo do hlavy, což mělo za následek historicky první smrt v tento večer.
Mezitím Carrie brečíc na trávníku u školy, vymýšlela, jak se tedy chytře pomstít, jenom prostě udělat takovou maličkou, malinkatou pomstu. Proto pomocí telekinetize uzavřela všechny dveře vedoucí ze sálu, tímto vlastně uvěznila úplně všechny žáky, učitelé, pořadatelé a hudebníky uvnitř školy. Žádné dveře nešly ani otevřít, ani odemknout. A protože si i dokonce vzpomněla, jak když vstupovali s Tommym na pódium, že se to tam jen hemžilo elektrickými dráty a kabely od reproduktorů nebo hudebních nástrojů. To Carrie, vzrušenou dobře se vyvíjející pomstou, napadlo spustit postřikovače na stropě sálu, které tam byly umístěné pro případ požáru. Tím by způsobila mnoho elektrických šoků lidí, jež by se dotkli nějakého kabelu. A tak se i stalo!
Začalo to prvním člověkem, který se začal svíjet v křečích, a skončilo to požárem, který postřikovače vyvolaly. Oheň se začal šířit po celé škole, jen málo se jich zachránilo z uzavřeného sálu. Stále se rozprostírající požár dostal až na ulice města. Pomáhal mu i benzin, který tu Carrie předtím vylila a ještě víc cigareta, kterou tu "omylem" odhodil neznámý chodec. Snad vám budou stačit jen dvě čísla: 409 lidí mrtvých, 49 pohřešovaných. Do děje zase vstupuje Sue Snellová, kterou na ulici vyhnaly otřesné výbuchy. Vidí, jak vyčerpaná Carrie leží na silnici a opodál hoří auto, které před chvílí zapálila, protože se v něm snažili uniknout Chris a Billy, zakladatelé "nevinného žertíku" s prasečí krví, kteří se smaží uvnitř. Sue odváží Carrie s nožem zabodnutým v zádech, jako pomstu od své matky, kterou se též snažila zabít, do nemocnice.
Na posledních stránkách knihy se objevila i listina, která byla sepsána v nemocnici:
jméno: Whitová Carietta N.
adresa: Carlin Street 47, Chamberlain, Maine, 02249
datum: zemřela v noci 27. května na 28. května 1979 na vykrvácení, šok, koronární okluzi / koronární trombózu.
Víc už asi jen, že v místech, kde se nacházel Whitův dům je barvou na trávníku napsáno: CARRIE WHITOVÁ SE SMAŽÍ PRO SVÉ HŘÍCHY, JEŽÍŠ SE NIKDY NEMÝLÍ.
Nebo fráze z knihy "Slangový slovník pro rodiče Johna R. Coombse", str.:73: dát carrie: (1) provést násilný čin, způsobit zkázu, zmatek, ublížit na zdraví, (2) dopustit se žhářství (podle Carrie Whitové, 1963-1979).




Cujo

22. října 2008 v 20:22 Stephen King

Cujo


Na začátku honí bernardýn Cujo (Kudžó) malého zajíce. Ten zaběhne do nory, kam pes strčí čumák, ale ouha... uvnitř ho do něj kousne netopír a zlo je na světě. Pes se začne postupně měnit.
O několik mil dál se v noci ze zlého snu probouzí pětiletý kluk Tad, jenž neustále vidí příšeru ve své komoře. Rodina, ve které malý Tad žije, teprve čeká na svůj očistec v podobě nevěrné manželky. Ta se u ní prozradí a Vic - Donnin manžel odjíždí na služební cestu přemýšlet o rodinné budoucnosti. Nevěrné manželce nechá na krku malého kluka a rozbité auto, které příští den musí odvézt do soukromé opravny místního podivína, zcela odtrženého od okolního světa. Ovšem právě on vlastní Cuja, kterému postupně začíná vadit hlasitý zvuk. Propadá vzteku a postupně se mění v bestii, kterou malý Tad vidí ve svých zlých snech.
Těsně předtím, než Donna vyrazí vztříc osudu a Cuju, zabije bernardýn jediného souseda a poté i svého pána.
Skomírající auto naposledy vydechne na pozemku, nyní patřícím zcela vzteklému psovi. Jen co Donna otevře dveře, vřítí se do nich zlý bernardýn s pěnou u huby. Malý Tad propadne záchvatu a od té chvíle se rozbíhá zdlouhavý až nekonečný boj o záchranu.









Řbitov zvířátek

22. října 2008 v 20:15 Stephen King

Řbitov zvířátek


Staré indiánské pohřebiště neztratilo svou temnou moc ani po letech a nyní čeká na příležitost. Ta přijde, když se manželé Creedovi se dvěma malými dětmi, synem Cagem a dcerou Ellie, a kocourem Churchem přestěhují do domu v jeho blízkosti. Frekventovaná cesta hned za plotem, obrovská příchylnost Ellie ke kocourovi a místní starousedlík Jud, jenž zná znepokojivé tajemství, způsobí že události naberou na obrátkách. Louis Creed zakope přejetého kocoura právě na pohřebišti a Church se k překvapení všech po několika dnech vrátí. Je trochu divný a jde z něj strach, ale je to on. A kocourova smrt není v Louisově rodině poslední...
Řbitov zvířátek je román o smrti. O neschopnosti vyrovnat se s odchodem blízkého tvora, o těžkém smíření se s během života, který přináší nejen radost, ale i nekonečný smutek. Kingova bohatá fantazie domýšlí situaci do absurdního konce a výsledkem je román na jedné straně hrůzný a znepokojivý, ale na druhé také působivě melancholický, román jenž nikoho nenechá chladným.


diplom

1. října 2008 v 11:04 moje diplomky