Říjen 2008

Bullteriér a Miniaturní bullteriér - standard plemene

30. října 2008 v 21:35 psí plemena

Bullteriér a Miniaturní bullteriér - standard plemene


ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 24.06.1987.

VYUŽITÍ: Teriér.

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 3 Teriéři.
Sekce 3 Teriéři typu bulteriéra.
Bez pracovních zkoušek.

CELKOVÝ VZHLED: Pes silné konstituce, svalnatý, vyvážený a aktivní, s bystrým, rozhodným a inteligentním výrazem. Jeho jedinečnou vlastností je klabonosá hlava ve tvaru vejce. Bez ohledu na velikost musí být jasně vyjádřen pohlavní výraz ? psi samčí a fenky samičí.

CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT: Bulteriér je gladiátorem mezi psy, je plný ohně a odvahy. Je vyrovnaného temperamentu a je schopen disciplíny. Třebaže je tvrdohlavý, je mimořádně přátelský k lidem.

HLAVA: Hlava dlouhá, mohutná a správně hluboká, nikoliv však hrubá. Při pohledu zepředu má hlava tvar vejce a je zcela vyplněna. Na jejím povrchu nejsou žádné prohlubně ani prolákliny. Profil je mírně zakřivený dolů od vrcholu mozkovny ke špičce nosu.

LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Temeno mezi ušima je téměř ploché.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Měla by být černá. Špička nosu je zahnutá dolů. Nosní otvory jsou dobře vyvinuté.
Pysky: Suché a přiléhající.
Čelisti / zuby: Dolní čelist hluboká a silná. Zuby jsou zdravé, čisté, dobré velikosti, pravidelně rozmístěné s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Zdají se být úzké, šikmo posazené a trojúhelníkovité, hluboko uložené, černé nebo co nejtmavěji hnědé, takže se zdají být téměř černé a mají pronikavý lesk. Vzdálenost od špičky čenichu k očím je poněkud větší než od očí k vrcholu mozkovny. Modré nebo částečně modré oko je nežádoucí.
Uši: Malé, tenké a nasazené blízko sebe. Pes by měl být schopen uši udržet toporně vzpřímené. V takovém případě uši směřují přímo vzhůru.

KRK: Velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, od plecí se zužuje k hlavě a nemá volnou kůži.

TRUP: Trup je dobře zaoblený, se znatelným klenutím žeber a velkou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hrudní kost je blíže zemi než břicho.
Hřbet: Krátký a pevný, hřbetní linie probíhá za kohoutkem vodorovně, bedra jsou mírně klenutá.
Bedra: Široká, dobře osvalená.
Hrudník: Při pohledu zepředu široký.
Dolní linie: Od hrudní kosti k břichu tvoří ladnou křivku směřující vzhůru.

OCAS: Krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny mají velmi silné kosti s kruhovým průřezem; pes na nich musí stát pevně a musí být postaveny dokonale rovnoběžně. U dospělých psů délka hrudních končetin přibližně odpovídá hloubce hrudníku.
Plece: Silné a svalnaté, aniž by byly příliš těžké. Lopatky široké, ploché a těsně přiléhající ke stěně hrudníku. Jejich sklon dozadu je výrazný, směřují šikmo vzhůru. V ramenním kloubu svírají lopatky téměř pravý úhel s pažní kostí.
Lokty: Drženy přímo a silné.
Nadprstí: Svisle postavená.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánevní končetiny rovnoběžné při pohledu zezadu.
Stehna: Svalnatá.
Kolena: Kloub je dobře zaúhlený.
Lýtka: Dobře vyvinutá.
Hlezna: Dobře zaúhlená.
Nárty: Krátké a silné.

TLAPY: Kulaté a kompaktní s dobře klenutými prsty.

CHODY / POHYB: Pohyb je pevně svázaný, plynulý a pokrývající půdu volnými, lehkými dlouhými kroky, působí elegantně a čile. V klusu je pohyb přední i zadní části rovnoběžný, ke středové linii směřuje jen ve vyšších rychlostech; hrudní končetiny dosahují daleko dopředu a pánevní končetiny se plynule pohybují v kyčlích, dobře pruží v kolenou i hleznech a poskytují pohybu silný impuls vycházející zezadu.

KŮŽE: Těsně obepíná tělo psa.

OSRSTĚNÍ

SRST: Krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada.

BARVA: U bílých je srst čistě bílá. Pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. U barevných jedinců barva převládá. Všechny odstíny jsou rovnocenné, žíhané se dává přednost. Černá žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou přijatelné barvy. Tečkování v bílé srsti je nežádoucí. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí.

VELIKOST: Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity, ale pes musí působit dojmem maximální substance odpovídající kvalitě a pohlaví.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa

Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

BULL TERRIER MINIATURE
MINIATURNÍ BULTERIÉR


Standard miniaturního bulteriéra odpovídá standardu bulteriéra s výjimkou následujících bodů:

VELIKOST: Výška nepřekračuje 35,5 cm (14"). Pes musí působit dojmem substance odpovídající jeho velikosti. Váhové limity nejsou stanoveny. Pes musí vždy působit vyváženým dojmem.

Brazilská fila

30. října 2008 v 21:30 psí plemena

Brazilská fila


ZEMĚ PŮVODU: Brazílie
DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO STANDARDU: 29.10.2003
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači ?
molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.
Sekce 2.1 ? Molosové, dogovití psi
Bez pracovní zkoušky

VŠEOBECNÝ VZHLED: typicky molossoidní rasa. Silné kosti, pravoúhlá stavba těla, kompaktní, ale i harmonická a s dobrými proporcemi. Přes svoji váhu se vyznačuje ohromnou pohyblivostí, pohybuje se také se zřetelnou lehkostí. Feny musí mít vysloveně samičí výraz, což je na první pohled odlišuje od psů.
CHARAKTER A POVAHA: je obdařena velkou odvahou, rozhodností a zřetelnou statečností. Vůči svému majiteli a jeho rodině je oddaná, poslušná a vůči dětem navýsost tolerantní. Její věrnost se stala v Brazílii příslovečnou. Vždy vyhledává společnost svého pána. Jednou z povahových vlastností je odměřenost vůči cizím. Její chování je klidné, jejím sebevědomím ani sebedůvěrou neotřesou ani neznámé zvuky, ani nové prostředí. Jako hlídací pes je při strážení majetku nepřekonatelná, svými instinkty je to lovecký pes na velkou zvěř a strážní pes u stád skotu.
POHYB: pohyb by měl být vydatný a pružný. Její pružný krok připomíná pohyb velkých kočkovitých šelem. Jejím hlavním znakem je mimochod - druh chůze, při němž se páry končetin na téže straně pohybují paralelně v páru vpřed a vzad. Tím vzniká houpavý a vlnivý pohyb celého těla psa (tzv. velbloudí mimochod), zdůrazněný podél celé horní linie až po ocas. V kroku je hlava nesena níže než hřbet. Fila vykazuje pružný, harmonický, volný lehký klus s vydatnými kroky. Trysk je plný síly a u tak velkého a těžkého psa je neočekávaně rychlý. Vzhledem ke své typicky molossoidní volné stavbě těla má člověk z pohybu fily dojem, že by mohla kdykoliv naprosto neočekávaně změnit směr. A to je také pravda.
VZHLED, VÝRAZ: v klidu rozvážný, ušlechtilý a sebejistý. Nikdy není znuděný, nesoustředěný nebo lhostejný.

HLAVA: hlava fily je velká, těžká, mohutná, přitom však vždy v dobrém poměru k celému tělu. Při pohledu shora se podobá lichoběžníku, v němž je hlava vepsána ve tvaru hrušky.
Při pohledu z profilu by měly být tlama a lebka zhruba v poměru 1:1 (jedna ku jedné), přičemž tlama je nepatrně kratší než lebka.
Mozkovna: z profilu opisuje lebka lehký oblouk od stopu až k týlnímu hrbolu, který je vyjádřen, obzvláště u štěňat. Při pohledu zepředu je lebka veliká, široká, horní linie lehce klenutá. Boční linie probíhají v oblouku, který se ve směru tlamy mírně zužuje, téměř svisle.
Stop: Obzvláště při pohledu zepředu chybí. Středová rýha je lehce vyjádřena a dozadu mírně stoupá, dosahuje zhruba doprostřed mozkovny. Při pohledu ze strany je stop mírně naznačen, šikmý a ve skutečnosti je formován pouze dobře vyvinutým obočím.
Tlama: silná, hluboká a široká, vždy v souladu s mozkovnou.
Při pohledu shora je pod očima dobře vyplněná, až ke středu se zužuje a pak až ke konci čenichu se opět nepatrně rozšiřuje. Při pohledu ze strany je horní linie rovná nebo lehce konvexní (římský nos), ale nikdy konkávní. Přední strana tlamy je pravoúhlá, s malou prohlubní přímo pod čenichem. Horní pysk je silný, masitý, visící, padá přes dolní pysk a tvoří dokonalý oblouk. Tím formuje dolní linii tlamy, která je s horní linií téměř rovnoběžná. Okraje pysků jsou vždy vidět. Dolní pysk přiléhá až ke špičákům k dolní čelisti, odtud je volný se zoubkovaným okrajem. Tlama je v nasazení velmi hluboká, hloubka ale není větší než délka tlamy. Okraje pysků tvoří obrácené "U".
Čenich: dobře vyvinuté otevřené nosní otvory, které však nemají šířku čelisti. Barva černá
Oči: středně velké až velké, tvaru mandle, posazené poměrně daleko od sebe a středně až hluboko uložené. Povolené barvy očí: od tmavě hnědé po žlutou - vždy shodně s barvou srsti. Následkem množství volné kůže mají mnohé fily visící dolní víčka, což se neposuzuje jako vada, protože tato maličkost podtrhuje typický melancholický výraz rasy.
Uši: visící, velké, silné, ve tvaru "V". Široké v nasazení, ke špičce se zužují. Špičky zaoblené. Nasazené na zadní části lebky, v klidu ve výši očí. V afektu se uši nacházejí nad touto základní pozicí. Nasazení ucha je na předním okraji výš než na zadním. Uši visí a přiléhají ke tváři, nebo jsou složené dozadu, takže je pak vidět vnitřek ucha (růžicové ucho).
Zuby: zuby jsou širší než delší, silné a bílé. Horní řezáky jsou u kořene široké a na okrajích ostré. Špičáky jsou silné, dobré a široce v čelistech posazené. Ideální skus je nůžkový, klešťový skus je ale přípustný.
KRK: mimořádně silný a svalnatý, působí krátkým dojmem. Na horní straně lehce klenutý a od hlavy dobře odsazený. Lalok na hrdle.
HORNÍ LINIE: kohoutek je položen níže než záď. Široce postavené lopatky. Za kohoutkem horní linie mění směr a lehce k zádi stoupá. Horní linie je rovná, není nikdy sedlovitě pronesená ani klenutá (jako u kapra).
ZÁĎ: široká a dlouhá, s horizontálou tvoří úhel zhruba 30o, lehce zaoblená. Záď je o něco výš než kohoutek. Při pohledu zezadu je záď zhruba stejně široká jako hrudní koš, u fen smí být i širší.
TRUP: hrudní koš široký, hluboký a silný, krytý silnou volnou kůží. Hrudní koš je delší než zadní část trupu. Délka trupu odpovídá výšce plus 10%, přičemž se měří od ramene k sedací kosti.
HRUDNÍ KOŠ: dobře klenutá žebra, jejichž oblouk ale nesmí ovlivnit polohu lopatek. Hluboká a prostorná hruď, hloubka hrudního koše sahá až k lokti. Velmi výrazná prsní kost.
SLABINY: kratší a ne tak hluboké jako hrudní koš. Bedra a hrudník jsou od sebe výrazně odsazeny. U fen jsou slabiny v dolní části lépe vyvinuty. Při podhledu shora jsou bedra užší než hrudník a záď, nemají ale být příliš zúžená.
DOLNÍ LINIE: dlouhý hrudník s linií probíhající paralelně s podložkou. Linie břicha lehce dozadu stoupá, ale ne jako u chrta.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Plece a ramena dokonale formovaná, tvořena kostmi stejné délky ? lopatkou a pažní kostí. Lopatka svírá s horizontálou zhruba úhel 45°, s pažní kostí přibližně úhel 90°. Spojení lopatky s pažní kostí tvoří ramenní kloub. Ten se nachází na stejné úrovni s předhrudím, ale nepatrně vzadu. V ideálním případě se ramenní kloub nachází na poloviční vzdálenosti dolního okraje hrudníku od kohoutku. Myšlená svislice spuštěná z kohoutku by se měla dotýkat lokte a procházet tlapou.
Končetiny musí být rovnoběžné. Kostra končetin je mohutná a kosti jsou rovné. Zápěstí silné a pevné, nadprstí krátké, lehce skloněné. rovné. Délka končetiny od podložky až k lokti odpovídá vzdálenosti lotu od kohoutku.
Tlapy: silné dobře klenuté prsty, které však nemají být příliš těsně uzavřené. Polštářky masité, široké a vysoké. Ve správné poloze směřují tlapy přímo kupředu. Silné tmavé drápy; bílé drápy jsou přípustné v případě že srst na prstech nebo tlapách je bílá.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Poněkud lehčí kosti než u hrudní končetiny, ale kosti přesto nikdy nejsou v poměru k celému tělu tenké. Stehna jsou mohutná, díky silnému osvalení oblá. Tyto svaly vycházejí z pánevní (ilium) a sedací kosti (ischium), které tvoří vnější hranici pánevní končetiny. Z tohoto důvodu musí být sedací kost správné délky. Zadní končetiny jsou rovnoběžné. Kolenní kloub a hlezno přiměřeně zaúhlené. Nárt lehce skloněný, poněkud delší než nadprstí hrudní končetiny.
Tlapy: poněkud oválnější než u hrudních, ale jinak stejný popis. Bez paspárků.
OCAS: velmi široký v nasazení, středně vysoko nasazen, zřetelně se zužuje, špička dosahuje k patě. Pokud je fila vzrušena, nese ocas nahoru a oblouk u konce ocasu je výraznější. Nikdy by neměla nést ocas zcela ochablý ani stočený nad hřbetem.
KOHOUTKOVÁ VÝŠKA:
Psi: 65 až 75 cm.
Feny: 60 až 70 cm.

VÁHA:
Psi: minimálně 50 kg
Feny: minimálně 40 kg

BARVA: povoleny jsou všechny jednobarevné fily s výjimkou diskvalifikujících barev. Zcela žíhané fily mohou vykazovat zcela světlé stejně jako zcela tmavé žíhání. Přípustná je černá maska nebo zbarvení bez masky. U všech povolených barev mohou být drobné bílé odznaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu. Jinak na ostatních místech nežádoucí. Bílé odznaky na ostatních částech těla je třeba postihovat.

KŮŽE: jedním z nejvýraznějších a nejdůležitějších znaků plemene je silná, volná kůže, která pokrývá celé tělo. Velmi volná na krku, kde tvoří na hrdle lalok, na hrudníku a na břiše. Některé fily mají po straně hlavy vrásku nebo vrásky na kohoutku, které probíhají z kohoutku až na plece. Pokud je fila v klidu, je hlava bez vrásek. Jakmile je vzbuzena její pozornost, stažením kůže vznikají drobné vrásky podél lebky.

SRST: krátká, hladká, hustá a přiléhající těsně k tělu.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Kryptorchidi nebo monorchidi, zákroky na odstranění exteriérových vad, albíni, nedostatek typu.

TĚŽKÉ VADY:
krátká tlama
malé uši
vysoko nasazené uši
příliš světlé oči
tvorba vrásek na lebce v případě, že je pes v klidu
předkus
chybění dvou zubů
horizontální vrásnění pod hrdlem, které netvoří lalok
měkký, sedlovitě formovaný hřbet
úzká záď
ocas nesený stočený nad hřbetem
příliš malá hloubka hrudníku
jakékoliv odchylky u nadprstí hrudní i pánevní končetiny
přehnaně úhlené pánevní končetiny
nedostatečně prostorný pohyb

VELMI TĚŽKÉ CHYBY:
malá hlava
suchý horní pysk (bez pysků)
výrazný stop při pohledu zepředu
vystupující oči
chybění dvou zubů s výjimkou P1 (první třeňové zuby)
chybějící lalok
apatie nebo bázlivost
negativní reakce při výstřelu
kapří hřbet
vodorovná linie hřbetu (nestoupající k zádi)
záď příliš přestavěná
kravský postoj
nedostatečné úhlední pánevních končetin (rovná hlezna)
lehká kostra
chybějící substance
velikost přesahující standardem stanovené maximum
bílé odznaky pokrývající více než čtvrtinu těla
nedostatečná pigmentace okrajů očních víček
kulaté oči
kvadratická stavba těla

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
bojácnost nebo agresivita
nosní houba masové barvy
podkus
předkus, pokud jsou při zavřené tlamě vidět zuby
chybění jednoho špičáku nebo jedné stoličky s výjimkou M3
modré (porcelánové) oči
kupírované ucho nebo ocas
záď níže než kohoutek
bílé fily, barvy myší šedi, skvrnité (velké i malé skvrny). Zbarvení černé s tříslovou (black and tan) a modré zbarvení
příliš malá velikost
nedostatek volné, pružné kůže
jiný krok než mimochod

Psi, u nichž je zjištěn zákrok na odstranění exteriérové vady a psi projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

POZN.: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

Boxer

30. října 2008 v 21:26 psí plemena

Boxer


Země původu: Německo
Celkový vzhled psa: Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.
Důležité proporce
a) Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce, trup je kvadratický, tzn. vodorovná linie dotýkající se hřbetu tvoří s kolmicemi, jež se dotýkají ramenního kloubu a vrcholu sedací kosti, čtverec.
b) Hloubka hrudníku vůči kohoutkové výšce: hrudník dosahuje až k loktům. Hloubka hrudníku činí odpovídá polovině kohoutkové výšky.
c) Délka hřbetu nosu vůči délce hlavy: délka hřbetu nosu se má k délce temene jako 1:2 (měřeno od špičky čenichu až k vnitřnímu koutku oka respektive od vnitřního koutku oka až k týlnímu hrbolu).
německý boxerHLAVA
Hlava propůjčuje boxerovi charakteristický výraz, musí být v dobrém poměru s tělem a nesmí být ani příliš lehká, ani příliš těžká. Tlama by měla být co nejširší a mohutná. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru velikosti tlamy a mozkovny.
Při pohledu z libovolné strany (zepředu, shora nebo ze strany) musí být tlama vždy v dobrém poměru s mozkovnou, tzn. nikdy nesmí být příliš malá. Hlava by měla být suchá, neměla by tedy vykazovat vrásky.
Při zvýšené pozornosti psa se však přirozeně tvoří vrásky na temeni hlavy. Vrásky probíhající od kořene nosu směrem dolů do obou stran jsou naznačeny vždy. Tmavá maska se omezuje na tlamu a musí se zřetelně lišit od barvy ostatních částí hlavy, aby výraz nepůsobil zasmušile.
Lebka: Mozkovna je pokud možno štíhlá a hranatá. Je lehce klenutá, není ani kulovitě zkrácená, ani plochá a příliš úzká, týl není příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě naznačená a zvláště mezi očima nesmí být příliš hluboká.
Nosní houba: Čenich je široký a černý, velmi lehce vyhrnutý; s velkými nosními otvory. Špička nosu je poněkud výš než kořen nosu.
Tlama: Tlama mohutně vyvinutá ve všech směrech v prostoru, není příliš špičatá, ani štíhlá, krátká nebo plochá. Její tvar ovlivňuje a) tvar čelistí; b) postavení špičáků a c) vlastnosti pysků. Špičáky musejí být postaveny co nejdále od sebe a musejí být dobré délky, díky čemuž je přední plocha tlamy široká, téměř kvadratická a se hřbetem nosu tvoří tupý úhel. Vpředu je okraj horního pysku na okraji dolního pysku. Nahoru zahnutá část dolní čelisti s dolním pyskem označovaná jako brada nesmí nápadně přečnívat horní pysk, ale nesmí se ani pod ním ztrácet, ale musí být při pohledu zepředu i zezadu dobře vyznačena. Tlama a řezáky dolní čelisti nesmějí být při zavřené tlamě vidět; při zavřené tlamě nesmí být vidět ani jazyk psa. Dělení mezi horními pysky je dobře patrné.
Pysky: Pysky dotvářejí tvar tlamy. Horní pysk je silný a masitý; dobře vyplňuje prostor vznikající díky větší délce dolní čelisti, přičemž je nesen dolními špičáky.
Čelisti / zuby: Dolní čelist lehce přesahuje horní čelist a je lehce zahnutá směrem nahoru. Boxer má předkus. Horní čelist dobře nasazená k mozkovně se směrem kupředu zužuje jen nepatrně. Chrup je silný a zdravý. Řezáky jsou řazeny pokud možno pravidelně v rovné linii, špičáky jsou postaveny široce a jsou dobré velikosti.
Líce: Líce odpovídají silné čelisti, aniž by však příliš výrazně vystupovaly. Přecházejí lehkým obloukem do čelisti.
Oči: Tmavé oči nejsou příliš malé, ani vystupující, ani příliš hluboko uložené. Výraz prozrazuje energii a inteligenci, nesmí být hrozivý ani pichlavý. Okraje víček musejí být tmavé.
Uši: Přiměřené velikosti, ponechány v přirozeném stavu; nasazeny na nejvyšším místě temene, v klidu přiléhají k lícím a - zvláště při vzbuzené pozornosti psa - spadají s výraznou vráskou kupředu.
KRK: Horní linie probíhá v elegantním oblouku od dobře vyznačeného týlu ke kohoutku. Měl by být značné délky, kulatý, silný, svalnatý a suchý.
německý boxerTRUP
Kvadratický. Trup stojí na silných a rovných končetinách.
Kohoutek: Vyznačený.
Hřbet: Včetně bederní partie krátký, pevný, rovný, široký a silně osvalený.
Záď: Lehce sloněná, ploše klenutá a široká. Pánev dlouhá a zvláště u fen široká.
Hrudník: Hluboký, dosahuje k lokti. Hloubka hrudníku odpovídá polovině kohoutkové výšky. Dobře vyvinuté předhrudí. Žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá, dosahující daleko dozadu.
Ocas: Nasazen spíše výš. Ocas ponechán v přirozené podobě.
KONČETINY
Hrudní končetiny: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovné, paralelně postavené a jsou silných kostí.
Plece: Dlouhé a šikmé. Pevně spojené s hrudníkem; neměly by být příliš mohutně osvalené.
Nadloktí: Dlouhé a uložené v pravém úhlu s lopatkou.
Lokty: Nejsou příliš silně přitisknuté ke hrudníku, ani vybočené (odstávající).
Předloktí: Svisle postavené, dlouhé a se suchými svaly.
Přední nadprstí: Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé.
Tlapy hrudních končetin: Malé, kulaté, uzavřené; polštářky silné a tvrdé.

Pánevní končetiny:Velmi silně osvalené, velmi svaly pevné a plasticky silně vystupující. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné.
Stehno:Dlouhé a široké. Úhel kyčelního kloubu a kolene pokud možno co nejméně tupý.
Koleno: Ve volném postoji by mělo dosahovat co nejdále kupředu tak, aby se dotýkalo svislice spuštěné z kyčelního hrbolu k zemi.
Bérce:Velmi svalnaté.
Hlezno:Silné, dobře vyznačené, ale ne odulé. Úhel činí zhruba 140 stupňů.
Tlapy pánevních končetin:Poněkud delší než přední tlapy, uzavřené; silné polštářky tlap se tvrdou kůží na polštářcích.

POHYB: Živý a plný síly a ušlechtilosti.


KŮŽE: Suchá, pružná, bez vrásek.

Vlastnosti srsti: Krátká, tvrdá, lesklá a dobře přiléhající.

Barva:Žlutá nebo žíhaná. Žlutá se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až po tmavou jelení červeň; nejkrásnější barva však je někde mezi těmito extrémy (červenožlutá). Černá maska. Žíhaná varianta má na žlutém podkladě (viz výše) tmavé nebo černé žíhání probíhající ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe navzájem jasně odlišovat. Bílé odznaky není třeba zcela zatracovat, mohou být dokonce opravdu přitažlivé.

VELIKOST: Měřeno od kohoutku přes lokty k zemi:
Psi: 57 až 63 cm
Feny: 53 až 59 cm

HMOTNOST
Psi: nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm)
Feny: nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm)


VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Ostatní: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Border teriér

30. října 2008 v 21:15 psí plemena

Border teriér
Země původu: Velká Británie
Klasifikace FCI: Skupina 3 - teriéři, sekce 1 - vysokonozí a středně velcí teriéři. Bez pracovní zkoušky.
Chování a povaha: Spojuje v sobě aktivitu s hravostí.
Hlava
Podobá se hlavě vydry. Lebka je přiměřeně široká.
Nos: Upřednostňován je černý nos, avšak játrově nebo masově zbarvený nos není závažnou vadou.
Morda: Krátká, silná.
Čelisti, zuby: Nůžkový skus, horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou vsazené kolmo do čelisti. Klešťový skus je přípustný. Předkus nebo podkus je hrubou vadou a je vysoce nežádoucí.
Oči: Tmavé, s dychtivým výrazem.
Uši: Malé, ve tvaru písmene V, přiměřeně silné (tlusté), klopené dopředu po lících.
Krk: Středně dlouhý.

Tělo
Hluboké, úzké, dosti dlouhé. Bedra silná.
Hrudník: Žebra jsou dobře vzad, nejsou však nadmíru klenutá, neboť teriéra by mělo být možno obepnout oběma rukama za rameny.
Ocas: Přiměřeně krátký, u kořene poměrně silný, potom se zužující. Nasazený vysoko, nesený čile, nikoli však přetočený nad hřbet.
Hrudní končetiny: Nohy rovné, kosti nejsou příliš těžké.
Pánevní končetiny: Plné síly.
Tlapky: Malé s tlustými polštářky.
Kůže: Musí být silná (tlustá).
Srst: Tvrdá a hustá, s přilehlou podsadou.
Barva: Červená, pšeničná, šedivá s pálením nebo modrá s pálením.
Hmotnost: Psi 5,9 - 7,1 kg, feny 5,1 - 6,4 kg.


















Border kolie

30. října 2008 v 20:45 psí plemena

Border kolie


Země původu: Velká Británie
Použití: dobře ovladatelný ovčácký pes, schopný tvrdé a vytrvalé práce.
Klasifikace F.C.I.: skupina I (ovčáčtí psi)
Krátký pohled do historie: Border kolie pochází ze středověkých anglických ovčáckých psů (kolií) a v modernějších dobách byla chována především na pomezí, mezi Skotskem a Anglií. Této oblasti se říká Border Counties. Výběr se prováděl na základě samostatné práce, za stálého optického kontaktu. Název plemene border kolie byl stanoven v roce 1910. O toto plemeno, určené k práci se stádem, pečuje od roku 1906 International Sheepdog Society (ISDS) a od roku 1976 je toto plemeno uznáváno také kynologickou organizací Kennel Club.
border kolieCelkový dojem: celkově by měli být psi tohoto plemene dobrých proporcí, přičemž pružné linie obrysu psa vypovídají o kvalitě, půvabu a dokonalé harmonii ve spojení s dostatkem substance. Vzniká dojem, že pes je schopen podávat vytrvalé výkony. Jakýkoliv sklon k těžkopádnosti nebo slabosti je nežádoucí.
Důležité proporce: temeno a hřbet nosu jsou přibližně stejně dlouhé. Délka trupu by měla poněkud přesahovat kohoutkovou výšku.
Chování a charakter: bdělý, pozorný, ovladatelný a inteligentní pes, není nervózní ani agresivní.
Hlava
Temeno: lebka poměrně široká, týlní hrbol nevyjádřen.
Stop: výrazný.
Obličejová část
Nos: černý s výjimkou hnědých nebo čokoládově zbarvených psů, u nichž může být hnědý. U modrých psů by měl být zbarven břidlicově. Nosní otvory dobře vyvinuté.
Tlama: přiměřeně široká a silná, k nosní houbě se zužuje.
Líce: nejsou plné ani oblé.
Zuby a čelisti: silné s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn. skus, u něhož řezáky horní čelisti těsně přesahují přes řezáky dolní čelisti, přičemž jsou v čelisti usazeny kolmo.
Oči: široce posazené, oválné, střední velikosti a hnědé, až na zbarvení blue merle, kdy smí být část jednoho, nebo obou očí, nebo celé oči modré. Výraz mírný, bdělý, pozorný a inteligentní.
Uši: uši střední velikosti a textury, široce posazené, nesené vzpřímeně nebo částečně vzpřímeně, vysloveně pohyblivé.
Krk: dobré délky, silný a svalnatý, lehce klenutý, k plecím se rozšiřuje.
Trup
Trup je atletického vzhledu
Hrudník: hluboký a poměrně široký. Žebra dobře klenutá.
Bedra: svalnatá ale ne vtažená.
Záď: široká a svalnatá, při pohledu z profilu půvabně probíhá směrem k nasazení ocasu.
Ocas: přiměřeně dlouhý, svým posledním obratlem dosahuje nejméně k hleznu, hluboko nasazený, dobře osrstěný, na konci s lehkým obloukem vzhůru, čímž působí půvabně a vhodně tak přispívá k celkové harmonii psa. Při vzrušení může být ocas nesen výš, ale nikdy nad hřbetem.
Varlata: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
border kolieKončetiny
Hrudní končetiny: hrudní končetiny při pohledu zepředu rovnoběžné, nadprstí při pohledu z profilu lehce zešikmené. Kosti silné, ale nepůsobí hrubě. Plece uložené dobře dozadu, lokty těsně přiléhají k tělu.
Tlapy: tlapy oválné, polštářky silné a pružné, zdravé, prsty klenuté, těsně přiléhající, drápy krátké a silné.
Pánevní končetiny: stehno dlouhé, silné a svalnaté, s dobře úhlenými koleny a silnými nízko posazenými hlezny. Od hlezen až k zemi silná stavba kostí. Pánevní končetiny při pohledu zezadu rovnoběžné.
Chody: pohyb by měl být volný, plynulý a neúnavný, tlapy by se měly zvedat co nejméně, aby se pes pohyboval plynule a velkou rychlostí.
Vlastnosti srsti: uznávají se dvě varianty srsti, jedna středně dlouhá a druhá patrová. U obou variant je krycí srst hustá a střední textury, podsada měkká a hustá, díky čemuž poskytuje srst border kolii velmi dobrou ochranu proti rozmarům počasí. U variety se středně dlouhou srstí tvoří bohaté osrstění hřívu, kalhoty a vlajku. V obličejové části, na uších, hrudních končetinách (až na vlajku) a pánevních končetinách od hlezna dolů by měla být srst krátká a hladká.
Barva srsti: dovolená je celá řada barev, přičemž bílá nesmí nikdy převládat.
Velikost a hmotnost: ideální výška u psů 53 cm, u fen poněkud méně.
Vady: všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, přičemž jejich hodnocení musí být v souladu se závažností odchylky.

Boloňský psík

30. října 2008 v 20:40 psí plemena

Boloňský psík



Boloňský psík je považován za italské plemeno, i když dnes v Itálii se moc boloňáčků nevyskytuje. Boloňáček je z rodu bišonů, a působí dojmem rozcuchaného rošťáka - neposedy, což mu také vidíte na očích. Je to temperamentní psík s vlnitou, rozcuchanou a zároveň načechranou srstí.

Jeho nos je vždy černý, rovněž tak okraje pysků. Je požadován korektní nůžkový skus. Jeho uši jsou vysoce nasazené a hojně osrstěné, visící podél hlavy. Ocas by měl Boloňáček mít vysoce nasazený a pyšně nésti na hřbetu, rovně nebo mírně stočený do strany. Jeho kohoutková výška nesmí překročit 30 cm a váha do 5 kg. Jako většina ze skupiny bišonů je boloňáček bílý, je však u něj povolen žlutavý nádech kolem uší, která se vyskytuje hlavně u štěňat a postupem času, výměnou Boloňský psík z CHS Hekatésrsti zcela vymizí. Je u nás známá i barevná forma boloňáka a to černobílá. Boloňáček nelíná, jeho srst není třeba ani speciálně stříhat, důležité ovšem je pravidelné česání jejich vlnité srsti a ošetření očí borovou vodou, stejně tak pravidelné čištění uší.

Co se týče povahových vlastností tohoto plemene, je to pejsek k pomazlení a skotačení, miluje členy rodiny, je přátelský, na rozdíl od bišonka a poil Frisé je trochu rozvážnější při navazování nových kontaktů s lidskými kamarády. Je to inteligentní psík dnes využívaný pro svůj temperament v soutěžích agility.

Boerboel (búrský buldok)

30. října 2008 v 20:39 psí plemena
Celkový vzhled boerboela
Boerboel je velký pes typu mastiffa, robustní, houževnatý a s hladkou srstí. Třebaže boerboel by měl být silných končetin a svalnatý, měl by být současně pohyblivý a v pohybu živý. Boerboel by nikdy neměl působit nohatě, ale ani nesmí mít příliš krátké končetiny. Celkový vzhled boerboela by mu měl dovolovat dosahovat nejvyššího výkonu a síly spolu s dlouhým krokem plně odpovídajícím délce trupu. Hlavním kritériem hodnocení boerboela není hmotnost, ale důležitá je jeho vhodnost k pracovním účelům, jeho velikost a konstituce ? pes musí harmonicky odpovídat hlavním požadavkům. Přednost se dává psům o hmotnosti přesahující 50 kg (112 liber) a ideální hmotnost činí přibližně 65 kilogramů (146 liber).
Pozn.: staré jizvy a úrazy způsobené při práci nebo nehodách nejsou žádoucí.
STANDARD HBSA PLEMENE BOERBOEL
HISTORIE
Boerboel je velký, silný a inteligentní pracovní pes, který se v Jižní Africe chová již od 17. století. K vývoji plemene přispěli různí psi typu mastiffa z Evropy i velcí psi z Afriky.
Typický vzhled boerboelů se velmi podobá vzhledu asyrských psů v období zhruba 700 let před Kristem.
CELKOVÝ VZHLED BOERBOELA
Boerboel je velký a silný pes, dobře vyvážených proporcí, s dobře vyvinutým osvalením a hbitých pohybů. Tento pes by měl být impozantní a imponující. Psi působí výrazně samčím dojmem a feny samičím dojmem.

VYVÁŽENOST BOERBOELA
Boerboel je dokonale vyvážený pes ? všechny části jeho těla by měly být v dokonalé rovnováze.

TEMPERAMENT A CHARAKTERISTIKA BOERBOELA
Boerboel je spolehlivý, poslušný a inteligentní pes se silně rozvinutými instinkty hlídacího psa. Je sebevědomý a neohrožený, ale respektuje potřeby rodiny.

HLAVA BOERBOELA
Hlava boerboela je nejdůležitější vlastností boerboela, protože reprezentuje jeho celý charakter. Hlava je krátká, široká, hluboká, čtvercová a svalnatá s dobře vyplněnými lícemi. Část mezi očima musí být dobře vyplněná.

HORNÍ LINIE HLAVY / TEMENO
Horní část hlavy je široká a plochá s plasticky vystupujícími svaly.

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY BOERBOELA
Obličejová část hlavy by měla harmonicky ladit s celkovým vzhledem hlavy a může být s černou maskou nebo bez ní.

STOP
Stop by měl být patrný, ale ne přehnaně výrazný.

ČENICH BOERBOELA
Čenich je černý s velkými nozdrami, jež jsou široce otevřené.

NOSNÍ KOST
Nosní kost je rovná a rovnoběžná s horní linií hlavy. Je hluboká, široká a lehce se zužuje směrem kupředu. Nosní kost by měla být dlouhá 8-10 cm.

PYSKY
Horní pysk je volný a masitý a neměl by přesahovat přes dolní čelist. Horní pysk (pod čenichem) by měl překrývat dolní pysk.

ČELISTI BOERBOELA
Dolní čelist je silná, hluboká a široká a lehce se zužuje směrem dopředu.

ZUBY BOERBOELA
Zuby by měly být bílé, dobře vyvinuté a ve správných rozestupech; kompletní sada zubů (42 zubů); skus by měl být nůžkový.

OČI BOERBOELA
Barva očí může být v jakémkoliv odstínu hnědé, ale tmavší než srst. Oči by měly být nasazeny vodorovně. Měly by být široce posazené s těsně přiléhajícími a dobře pigmentovanými víčky.

UŠI BOERBOELA
Uši by měly být středně velké, ve tvaru V a měly by být v dobrém poměru s hlavou. Jsou nasazeny vysoko a posazeny široce na hlavě. Je-li vzbuzen zájem psa, uši by měly tvořit přímou linii s horní částí hlavy.

KRK BOERBOELA:
PROFIL: Šíje vykazuje křivku se silným osvalením a je nasazena vysoko na plece.
DÉLKA: Krk je středně dlouhý a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa.
VZHLED: Krk je poměrně silný a svalnatý, pevně připojený k hlavě a postupně se rozšiřuje k místu, kde je napojen na plece. Krk, hlava a plece tvoří jeden celek.
KŮŽE NA KRKU: Kůže na hrdle je volná a mezi předními končetinami těsně přiléhá.

TRUP BOERBOELA:
Trup se směrem k bedrům lehce zužuje.
HORNÍ LINIE: Horní linie by měla být rovná.
HŘBET: Hřbet je rovný, široký a v dobrém poměru se stavbou těla, s vystupujícími zádovými svaly a krátkými bedry.
ZÁĎ: Záď je široká a silná s dobře vyvinutými svaly.
HRUDNÍK: Hrudník je svalnatý a silný. Hrudník by měl být široký a hluboko posazený mezi hrudními končetinami s dobře klenutými žebry. Hrudní koš by měl být v dobrém poměru s hrudí.
OCAS: Ocas je nasazen vysoko. Měl by být rovný a přednost se dává kupírovanému ocasu (tři obratle). Dlouhé ocasy jsou přijatelné.
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou silné, svalnaté a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa.
PLECE / KOHOUTEK: Kohoutek je dobře napojen, plece správně úhlené a s dobře vyvinutými svaly.
NADLOKTÍ: Nadloktí by mělo mít dobře vyvinuté svalstvo.
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny by měly být silné, pevné a svalnaté a měly by být postaveny dokonale svisle.
PŘEDNÍ NADPRSTÍ: Přední nadprstí je krátké, silné a je postaveno ve svislém prodloužení hrudních končetin a kloubu zápěstí.
TLAPY HRUDNÍCH KONČETIN: Tlapy hrudních končetin jsou velké, s dobře vyvinutými polštářky a silnými, tmavými a zahnutými drápy. Tlapy by měly směřovat přímo kupředu.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánevní končetiny jsou silné, pevné a v dobrém poměru k celkové stavbě těla psa; jsou schopny poskytovat psovi silný posun vpřed.
STEHNA: Stehna jsou široká, hluboká, dobře vyvinutá s plasticky vystupujícími svaly.
LÝTKA / HOLENĚ: Lýtka jsou dobře vyvinutá s plasticky vystupujícími svaly.
KOLENA: Kolena jsou silná, pevná a správně úhlená.
HLEZNA: Hlezna jsou pevná se správným zaúhlením.
NÁRTY: Nárty jsou poměrně krátké, silné a pevné. Nárty jsou postaveny rovnoběžně. (Paspárky se odstraňují).
TLAPY PÁNEVNÍCH KONČETIN: Tlapy pánevních končetin jsou poněkud menší než tlapy hrudních končetin. Měly by být vybaveny dobrými polštářky, kulaté a směřovat přímo kupředu. Drápy jsou silné, tmavé a zahnuté.

KŮŽE
Kůže je silná, volná, dobře pigmentovaná s mírnými vráskami.

OSRSTĚNÍ / SRST
Srst je krátká, hladká a hustá. Uznávané barvy jsou krémově bílá, světle žlutohnědá, červenohnědá, hnědá a všechny odstíny žíhané.

POHYB BOERBOELA
Pohyb by měl být lehký, plynulý, plný síly, s dobrým posuvem z pánevních končetin a rovnoběžným pohybem končetin. V pohybu by se měla udržovat rovná horní linie.

VELIKOST BOERBOELA:
Ideální výškou psa je 66 cm v kohoutku. Minimální výška činí 60 cm a horní maximum není omezeno, pokud je zachována celková vyváženost stavby těla psa.
Ideální výška fen je 61 cm. Výška fen se může pohybovat v rozpětí od 55 do 69 cm.

CELKOVÉ ZDRAVÍ
Boerboel se těší mimořádnému zdraví díky přirozenému výběru v jeho chovu.

PIGMENTACE BOERBOELA
Boerboel je dobře pigmentovaný zvláště na pyscích, tlapách, drápech a genitáliích.

DISKVALIFIKACE:
Příliš malý pes, příliš velký pes, příliš agresivní pes, příliš malá a nevyhraněná hlava, játrově zbarvený čenich, úzká tlama, dlouhá tlama, špičatá tlama, modré oči, vzpřímené uši, křivé nohy, pronesený hřbet, kravský postoj, sudovitý postoj vzadu, rovná hlezna, neohrabaný a nevyvážený pohyb, jakákoliv známka vkřížení jiného plemene.

VÁŽNÉ VADY:
Předkus přesahující 1 cm, patrný podkus, úzký hrudník bílá barva a grošovaná (převládající bílá na těle), černá a strakatá

Bišonek

30. října 2008 v 20:33 psí plemena

Bišonek


Není asi na světě mnoho plemen, jejichž původ můžeme vystopovat do tak vzdálené minulosti, jako je tomu u bišonka. První zmínky o předchůdcích dnešního bišonka mluví o malých psících s převážně bílou srstí, kteří byli nazýváni barbichoni. Z nich se později vytvořila celá řada samostatných společenských plemen, jako je maltézský pinč, boloňský psík, havanský psík, lvíček a další.

Abychom pochopili souvislosti, musíme trochu nahlédnout do historie. Středověcí obyvatelé Kréty Minojci, ostatně jako většina ostrovních obyvatel, byli námořníci. Při svých častých a dlouhých plavbách s sebou brali mimo jiné i svoje psy. Byli výbornými obchodníky a tak se oni, stejně jako jejich pozdější následovníci Féničané, při svých průzkumných plavbách postupně rozšířili po celém Středomoří. Když objevili Gibraltar, odvážili se i na západní pobřeží, později dokonce až do Anglie. Po boku jim věrně stáli i jejich psi, kteří se tak brzy rozšířili téměř po celé Evropě.
Později, kolem roku 100 př. n. l., objevili Řekové a Římané cestu na Cejlon a zanedlouho poté dosáhli i Čínu. Mezitím Číňané našli cestu na západ po pevnině a tím byl položen základní kámen k bohatým obchodům z Dálného východu do Evropy. Především Itálie se tak stalaBišonci - CHS od Smaragdového zeravu velkou námořní říší. Již v této době vznikly četné kresby, rytiny, náčrtky a vyobrazení "malých, často bílých a vlnitých psíků", kteří byli tehdy již velice rozšíření a oblíbení. Existují také zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali i v době vlády královny Nilu Kleopatry (r. 69-30 př. n. l.), a že jich dokonce sama několik vlastnila. Vypodobnění v egyptských sarkofágách to jen potvrzují.
I když se odborníci nemohou shodnout na tom, odkud přesně barbichoni pocházejí, všichni se shodují na tom, že nejdříve a nejčastěji se objevovali právě ve Středozemí, odkud se coby společníci námořníků na dlouhých cestách dostávali do stále vzdálenějších oblastí. Existují však i jiné teorie o původu bišonů. Jedna z nich tvrdí, že pocházejí z Kanárských ostrovů, přesněji řečeno z největšího z nich, z Tenerife. Proto byli také po dlouhá léta tito psi nazýváni jako "bichoni Tenerife". Další teorie předpokládá, že původ bišonů je na španělské pevnině, odkud je španělští námořníci vyváželi za účelem prodeje nebo výměnného obchodu. Ať už je pravda o původu bišonka jakákoliv, jisté je, že v době renesance (14.-16. století) se vyskytovali v Itálii, kde si získali velkou oblibu. Brzy se stali vyhledávanými domácími mazlíčky italské šlechty. Z této doby pocházejí rovněž první určité zprávy o módní úpravě jejich srsti.
Na přelomu 15. a 16. století probíhala francouzská invaze do Itálie, během které byli malí rozkošní bišonci odváženi jako válečné trofeje do Francie. A právě tady se tito psi nakonec dočkali nejvyšších poct. Již za vlády Františka I. (1515-1547) byl bišon velmi populární v královských kruzích a mezi šlechtou. Snad největšího úspěchu se však dočkal za vlády Jindřicha III. z dynastie Valois (1574-1589). Sám král byl jedním z největších obdivovatelů těchto psů. Své bišonky miloval natolik, že je chtěl mít stále u sebe. Dokonce je prý nosil v košíčcích, které měl upevněné stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstávaly v tomto ohledu nijak pozadu a bišonci byli bezmezně rozmazlováni, hýčkáni, opečováváni, koupáni a kadeřeni. Je docela možné, že právě zde byl položen základ k názvu plemene, protože francouzské sloveso bichonne znamená v překladu "hýčkat, krášlit". Také mnoho uměleckých děl z té doby zobrazuje malého psíka, který je s největší pravděpodobností předkem bišonků a ostatních příbuzných plemen, která známe dnes. Najdete ho například na gobelínu "The lady and the unicorn" (Dáma a jednorožec), utkaném na konci 15. století, ale také v dílech Albrechta Dürera (1471-1528), zvlášť v jeho dřevořezbách. Neméně známé je i dílo Francisca de Goyi (1746-1828) "Portrét vévodkyně z Alby", který je ze všech uměleckých děl, zobrazujících předky bišonů asi nejznámější.

Bišonek - CHS od Smaragdového zeravuObdobí francouzské buržoazní revoluce (1789-94) znamenalo pro bišonky velký pokles obliby, stejně tak jako pro jiné "šlechtické psíky". Rázem se tito dosud všemi hýčkaní pejsci ocitli na ulici, napospas svému osudu. Tady se však brzy stali věrnými společníky flašinetářů a potulných kejklířů, kteří v nich objevili temperament a velký talent k různým veselým kouskům, dobře využitelný při cirkusových vystoupeních. A tak přesto, že se bišonci dostali z královských paláců až mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva, kde byly jejich životní podmínky vskutku velmi tvrdé, poměrně dost jich tyto krušné časy přežilo bez větší újmy.
Když se ve Francii dostal k vládě v roce 1852 Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků u dvora dočasně opět stoupla, ale po Napoleonově svržení a založení republiky (1871) se bišonek stal znovu "psem ulice" a zůstal jím v podstatě až do počátku 20. století. I když jim nebyl osud příliš příznivě nakloněn, bišonci stále dělali radost a přinášeli štěstí obyčejným lidem. Všude byli tito malí kočovníci pro své krásné oči a přirozenou inteligenci vítáni. Svůj vrozený smysl pro komediantství v sobě rozhodně nezapřeli. Začalo se jim říkat "psi flašinetářů z Barbery" a byli popisovánijako "živí, inteligentní, ovladatelní a citliví ke komukoliv, s kým se spojili". Stali se prý dokonce i průvodci nevidomých. Zřejmě jen díky svým vynikajícím vlastnostem nevymizeli bišonci tehdy ze světa, aby se po první světové válce konečně dočkali "znovuobjevení".
Bišonek - CHS od Smaragdového zeravuNěkolik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky těchto "cirkusových psíků" a pokusilo se vypracovat pro ně chovatelský program. Jejich snažení poměrně brzy přineslo první výsledky. Byl vytvořen první standard plemene, a to za vydatné pomoci paní Bouctovagneiz, tehdejší prezidentky francouzského Toy klubu, a ve spolupráci a Belgien Breeder's Association. Oficiálně byl standard přijat 15. března 1933. Pozoruhodné je, že je přesně zaznamenán vznik oficiálního názvu plemene. J.C.Fred Peddie, významný chovatel a rozhodčí z kanadského Ontaria, vypráví nádhernou příhodu ze slavnostní večeře v roce 1972, pořádané u příležitosti 82. narozenin paní Nizet de Leemans. Hovořilo se o bišoncích coby o plemeni francouzského původu, jehož popularita v USA roste. Paní Leemans vyprávěla hostům, že v roce 1933, když se konalo setkání se zakládajícími členy klubu tvořícího se nového plemene, velice se diskutovalo o tom, jak se bude plemeno vlastně nazývat. Nakonec se ze zoufalství zeptala: "Jak vypadá?" a bylo jí řečeno, že je to chmýřovitý bílý pejsek. "Dobrá tedy," řekla paní Leemans, "pak se bude jmenovat Bichon Frisé" (= chmýřovitý malý pes). A tak se stalo. Dne 18.10.1934 byl bišon zařazen do Livre des Origines Fransaises, ale tím zdaleka neskončil všechen zmatek kolem názvu plemene. I nadále byl používán název Bichon a poil Frisé nebo Tenerife Bichon, a to dokonce ještě v 50. a 60. letech 20. století. V tehdejší době existovalo mnoho popisů členů rodiny bišonů. Nebyly to však standardy, jak je známe dnes, ale spíše hrubé charakteristiky, které se navíc u různých autorů lišily. Přesto mají svůj význam a je dobré si je přečíst, protože dokazují vzájemný vliv jednoho plemene na druhé a potvrzují domněnky o spojitosti jejich historie.
Bišonci - CHS od Smaragdového zeravuToto je přehled členů rodiny bišonů, jak ho již v roce 1836 sestavil dr. Reichenback: Bolognese toys (boloňské hračky), silky poodle (hedvábný pudl), bouffet, burgons, brevibilis, flammens, pyrome, bichon (bišonek), maltese (maltézáček), a lion dog (lvíček). Názvy většinou vycházely z oblasti původu psů. Také během dalších let se mluvilo o psech z Tenerife, Havany, Bologne, ostrovů Baleáry, Peru, Holandska a dalších. Některá fakta poukazovala dokonce na příbuznost s barbetem nebo vodním španělem. Francouzská publikace Votre Ami le Bichon uvádí, že rodinu bišonů tvoří čtyři podskupiny: maltézáček, boloňský psík, tenerifský psík a havanský psík.


Bílý švýcarský ovčák

30. října 2008 v 20:31 psí plemena

Bílý švýcarský ovčák



Země původu: Švýcarsko

Datum publikace platného původního standardu: 26.11. 2002

Využití: Rodinný a společenský pes, vysloveně milující děti, pozorný hlídač, přátelský a učenlivý pracovní pes.

Klasifikace FCI: Skupina 1 ? ovčácká, pastevecká a honácká plemena ( s výjimkou švýcarských salašnických psů)
Sekce 1 - ovčáci ( bez zkoušky z výkonu )

Krátký historický přehled: Z bílých ovčáků se v Kanadě a Americe postupně vyvinulo samostatné plemeno. Na počátku 70. let byli první jedinci tohoto plemene importováni do Švýcarska. Za praotce plemene ve Švýcarsku lze považovat amerického psa ?Lobo?, který se narodil 5.3.1966. Jedinci ze spojení tohoto psa registrovaného ve Švýcarsku a dalších importovaných jedinců z USA a Kanady se postupně rozšířili po celé Evropě, kde dnes žijí v hojném počtu. Jejich čistokrevný chov trvá již řadu generací. Od června 1991 jsou vedeni jako nové plemeno v příloze plemenné knihy Švýcarska (SHSB).

Celkový vzhled: silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou srstí nebo s dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.

Důležité proporce: mírně dlouhý formát, poměr délky trupu (od vrcholu ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) ke kohoutkové výšce je 12:10; vzdálenost od stopu ke špičce nosní houby je nepatrně větší než od stopu k týlnímu hrbolku.

Chování / Povaha: temperamentní, bez nervozity, pozorná a ostražitá, k cizím někdy poněkud zdrženlivá, nikdy ne bázlivá nebo agresivní.

HLAVA: silná, suchá a jemně modelovaná, ladící s tělem. Při pohledu shora a ze strany klínovitá. Horní linie mozkovny a tlamy jsou rovnoběžné.

Mozkovna:
Lebka: jen málo klenutá, se znatelnou rýhou uprostřed
Stop: nepatrně vyjádřený, ale zřetelný

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: středně veliká, černý pigment je žádoucí. Lze tolerovat světlejší skvrny na čenichu nebo zesvětlalou nosní houbu.
Tlama: silná a v poměru k mozkovně přiměřeně dlouhá, nosní hřbet a dolní linie tlamy jsou rovné, k čenichu se lehce zužující
Pysky: suché, dobře přilehlé, pokud možno celé černé
Čelisti / zuby: silný a úplný nůžkový skus. Zuby musí být v čelisti postaveny kolmo.
Oči: středně velké, mandlového tvaru, lehce šikmo vsazené. Barva hnědá až tmavě hnědá. Víčka dobře přilehlá, černé okraje víček jsou žádostí.
Uši: vysoko nasazené, nesené dobře vzpřímené, rovnoběžně. Ušní boltce směřují kupředu , trojúhelníkovitého tvaru, nahoře lehce zaoblené.

KRK: středně dlouhý, dobře osvalený , harmonicky navazující na trup. Bez laloku. Elegantně klenutá šíje plynule, bez přerušení, přechází od přiměřeně vysoko nesené hlavy ke kohoutku.

TĚLO: silné, dobře osvalené, středně dlouhé
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: rovný, pevný
Bedra: silně osvalená
Záď: dlouhá, středně široká, k ocasu lehce spadající,
Hrudník: nepříliš široký, hluboký (cca půlka kohoutkové výšky), sahající až k loktům, oválný, sahající daleko dozadu za hrudní koš. Výrazné předhrudí.
Břicho a slabiny: napnuté, štíhlé slabiny. Břišní linie lehce vtažená.

OCAS: hustě osrstěný, šavlovitý, ke špičce se zužující. Spíše nízko nasazený, sahající minimálně k hlezennímu kloubu. V klidu visí nebo je v dolní třetině lehce zahnutý. Za pohybu nesený výše, ale nikdy nad hřbetní linií.

KONČETINY: silné, šlachovité , středně těžké.

Hrudní končetiny: při pohledu zepředu jsou rovné, lehce jen přiměřeně široce postavené, při pohledu ze strany dobře zaúhlené.
Plece: dlouhé s šikmo posazenou, dobře zaúhlenou lopatkou. Celé plece jsou dobře osvaleny.
Nadloktí: dostatečně dlouhé, silně osvalené
Loket: dobře přilehlý k tělu
Předloktí: dlouhé, rovné, šlachovité
Nadprstí: pevné, mírně prohnuté

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, postoj není příliš široký , ze strany dobře zaúhlené.
Stehno: středně dlouhé, dobře osvalené
Bérec: středně dlouhý, šikmý s pevnou kostí, dobře osvalený
Hlezno: silné, dobře úhlené
Nárt: středně dlouhý, rovný, šlachovitý, paspárky musí být odstraněny (kromě zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno).
Tlapy: oválné, pevné, stabilní, vzadu o něco delší než vpředu. Prsty sevřené a dobře klenuté. Pevné, odolné, černé polštářky tlap, tmavé drápy jsou předností.

POHYB: rytmický průběh pohybu, pohyb stejnoměrný, plynulý a vytrvalý. Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, silný posuv zezadu, klus prostorný a lehký.

KUŽE: bez faldů, tmavě pigmentovaná .

OSRSTĚNÍ: středně dlouhá, hustá a dobře přilehlá patrová srst nebo dlouhá patrová srst, bohatá podsada krytá silnými, rovnými pesíky. Krátká srst je na tlamě, obličejové části hlavy a přední části běhů. Na šíji a zadní straně běhů je srst poněkud delší. Lehce zvlněná, tvrdá srst je přípustná.

BARVA: bílá
VELIKOST A HMOTNOST:
Kohoutková výška: psi 60 - 66 cm, feny 55 - 61 cm
Hmotnost: psi 30 ? 40 kg, feny 25 ? 35 kg
Pokud je zvíře harmonické, malá odchylka (nahoru, dolů) není vyloučena.

Chyby: každá odchylka od standardu je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.

LEHKÉ VADY:
slabé divoké zbarvení (slabé nažloutlé nebo tříslové odstíny) na špičkách uší, hřbetě a horní straně ocasu
úbytek pigmentu na čenichu tvořící skvrny, na pyscích a nebo víčkách

TĚŽKÉ VADY:
zjevné vady postavy, příliš krátký rámec těla (kvadratický formát)
nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz
chybějící více než 2x P1 (na M3 se nebere zřetel)
svěšené, klopené, zalomené ucho
silně spáditá hřbetní linie
zatočený ocas, zalomený ocas, ocas vychýlený do strany, háček
jemná, hedvábná krycí srst, vlnitá, kudrnatá, otevřená srst, vysloveně dlouhá srst bez podsady
výrazné divoké zbarvení (výrazné nažloutlé nebo tříslové zbarvení) na uších, hřbetě, horní straně ocasu

VYŘAZUJÍCÍ VADY :
bojácnost nebo agresivita
jedno nebo obě oči modré, vystouplé oči
entropium, ektropium
předkus, podkus, zkřížený skus
úplná depigmentace čenichu, pysků a nebo očních víček
úplná depigmentace kůže a polštářků
albinismus

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

Bernský salašnický pes

30. října 2008 v 20:27 psí plemena


Bernský salašnický pes

Země původu
Švýcarsko

Charakteristika
Původně byl používán hlavně jako honácký a tažný pes, dnes hlídací, vhodný do rodiny.

Výška
Psi měří v kohoutku 67až 70 cm,feny 58až 66cm .

Srst
Srst je podlouhlá, hustá, rovná až mírně vlnitá. Srst je vždy převážně černá se sytě rezavohnědými a bílými odznaky.

Péče
Srst se musí každý týden důkladně česat a kartáčovat, hlavně v místech, kde se snadno tvoří chuchvalce. Pokud je to nutné, zastřihávejte přebytečnou srst mezi polštářky na tlapkách.

Povaha
Vyrovnaný, ostražitý, přátelský, nepodplatitelný, velmi věrný svému pánovi a jeho rodině, pozorný, klidný, inteligentní, není uštěkaný.

Výchova
Výchova bernského salašnického psa musí být vyrovnaná, důsledná a velice láskyplná. Tento pes se velice rychle učí a je citlivý na hlas svého pána. Psa ve vývinu nikdy nenechte chodit do schodů ani nijak zatěžovat. Zvíře potřebuje všechnu svou energii na stavbu silných kostí, šlach a svalů.

Bernský salašnický pes Společenská charakteristika
Bernští salašničtí psi jsou většinou milí k dětem a budou je vždy ochraňovat. Pokud se tito psi už v mládí obeznámili s kočkami a jinými domácími mazlíčky, budou se v jejich přítomnosti chovat vždy vzorně.Tento pes je dobrý hlídač, ale nikdy nebude agresivně štěkat nebo skákat za plotem. Neznámé lidi, kteří vstoupí na váš pozemek, bude hlasitě oznamovat a nespustí z nich oči. Pokud je to nutné, je tento pes připraven vždy zasáhnout. Někteří bernští salašničtí psi mohou být poněkud dominantní k ostatním psům.

Pohyb
S tímto psem musíme často ven, protože miluje hodně pohybu. Nechte jej, pokud je to možné, volně běhat a hrát si. Postarejte se o to, aby měl mladý pes dostatek klidu a spánku. Neberte jej na dlouhé a unavující procházky. Bernský salašnický pes neutíká, protože má silně vyvinutý cit pro hranice svého teritoria.

Zajímavosti
Tento krásný a imponující pes potřebuje hodně prostoru. V bytě nebo v domě bez zahrady nebude šťasten.

Belgický ovčák-Malinois

30. října 2008 v 20:22 psí plemena

Belgický ovčák-Malinois



CELKOVÝ VZHLED: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.

POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

HLAVA
Belgický ovčák - MalinoisVysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.

Mozkovna: Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
Stop: mírný
Čenich: černý
Tlama: střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
Pysky: tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
Čelisti/zuby: zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel.
Líce: suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
Uši: spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle.

KRK: dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.

TRUP

Belgický ovčák - Malinois Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.
Horní linie: horní linie hřbetu a beder je rovná
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: pevný, krátký a svalnatý
Bedra: pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
Záď: svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
Hrudník: ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
Spodní linie: začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté

OCAS: dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.

KONČETINY
Belgický ovčák - MalinoisHrudní končetiny: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel - ideální 110 - 150°.
Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé.
Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
Předloktí: Dlouhé a rovné.
Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné.
Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu.
Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.


PÁNEVNÍ KONČETINY: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné.
Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné.
Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté.
Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
Holeň: Střední délky, široká a svalnatá.
Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí
Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.

KŮŽE: Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
SRST
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka - to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.

Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.



Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
Krátká srst
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec.


Barva
Belgický ovčák - MalinoisMaska: U Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.

Uhlování: U variet Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého "poprašku" na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování.



Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.

Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.

VELIKOST, VÁHA A MÍRY:
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více

Hmotnost: Psi přibližně 25-30 kg Feny přibližně 20-25 kg

Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka - psa se 62 cm v kohoutku jsou
? délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
? délka hlavy: 25 cm
? délka tlamy: 12,5 - 13 cm.

VADY
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.


Vady vedoucí k diskvalifikaci
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
Všeobecný vzhled: absence typu plemene
Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1)
Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
Srst: chybějící podsada
Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
Velikost: mimo předepsané limity

Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.




Belgický ovčák-leakenois

28. října 2008 v 22:55

Belgický ovčák-leakenois



POUŽITÍ: původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických) Sekce 1 - Ovčáci S pracovní zkouškou

CELKOVÝ VZHLED: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

Belgický ovčák - Laekenois DŮLEŽITÉ PROPORCE: Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.

POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

HLAVA

Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
Mozkovna: Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající. Stop: mírný
Čenich: černý
Belgický ovčák - Laekenois Tlama: střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
Pysky: tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
Čelisti/zuby: zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel.
Líce: suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
Uši: spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle.

KRK: dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.

TRUP

Belgický ovčák - Laekenois Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.
Horní linie: horní linie hřbetu a beder je rovná
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: pevný, krátký a svalnatý
Bedra: pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
Záď: svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
Hrudník: ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
Spodní linie: začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté

OCAS: dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.

KONČETINY

Hrudní končetiny
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel - ideální 110 - 150°.
Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé.
Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
Předloktí: Dlouhé a rovné.
Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné.
Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu.
Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

Belgický ovčák - Laekenois Pánevní končetiny
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné.
Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné.

Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté.
Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
Holeň: Střední délky, široká a svalnatá.
Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře
sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.

KŮŽE

Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.

SRST

Belgický ovčák - Laekenois Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka - to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.

Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.

Druh srsti:
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.

Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec
Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.

Barva:
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.

Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého "poprašku" na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji.

Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu.
Trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.

VELIKOST, VÁHA A MÍRY:
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více
Hmotnost: Psi přibližně 25-30 kg Feny přibližně 20-25 kg
Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka - psa se 62 cm v kohoutku jsou
? délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
? délka hlavy: 25 cm
? délka tlamy: 12,5 - 13 cm.

VADY

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.

Vady vedoucí k diskvalifikaci:
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
Všeobecný vzhled: absence typu plemene
Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1)
Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
Srst: chybějící podsada
Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
Velikost: mimo předepsané limity

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.


Belgický ovčák-Groenendael

28. října 2008 v 21:32 psí plemena

Belgický ovčák-groenendael



CELKOVÝ VZHLED: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

Belgický ovčák - Groenendael DŮLEŽITÉ PROPORCE: Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.

POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

HLAVA

Belgický ovčák - Groenendael Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.

Mozkovna: Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající. Stop: mírný
Čenich: černý
Tlama: střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
Pysky: tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
Čelisti/zuby: zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel.
Líce: suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
Uši: spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle.

KRK: dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.

TRUP

Belgický ovčák - Groenendael Silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.

Horní linie: horní linie hřbetu a beder je rovná
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: pevný, krátký a svalnatý
Bedra: pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
Záď: svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
Hrudník: ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
Spodní linie: začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté

OCAS: dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.

KONČETINY

Belgický ovčák - Groenendael Hrudní končetiny
Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel - ideální 110 - 150°.
Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé.
Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
Předloktí: Dlouhé a rovné.
Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné.
Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu.
Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

Pánevní končetiny
Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné.
Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné.
Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté.
Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
Holeň: Střední délky, široká a svalnatá.
Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře
sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.

KŮŽE:
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.

SRST A JEJÍ VARIANTY

Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka - to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.
Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.

Druhy srsti
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.

A - Dlouhá srst
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.

B - Krátká srst
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec.
Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.

C - Hrubá srst
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec
Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.

Barva

Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.
Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého "poprašku" na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji.
Groenendael: pouze černá srst
Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení.
Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.
Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu.

Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.

VELIKOST, VÁHA A MÍRY

Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více
Hmotnost: Psi přibližně 25-30 kg Feny přibližně 20-25 kg
Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka - psa se 62 cm v kohoutku jsou
? délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
? délka hlavy: 25 cm
? délka tlamy: 12,5 - 13 cm.

VADY

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.

Vady vedoucí k diskvalifikaci
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
Všeobecný vzhled: absence typu plemene
Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1)
Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
Srst: chybějící podsada
Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
Velikost: mimo předepsané limity

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.


Bedlington teriér

28. října 2008 v 21:29 psí plemena

Bedlington teriér


Kdysi tvrdý pracovní lovecký pes.


Kdo by se při pohledu na jemnou ovečku domníval, jak se dnes bedlington teriér jeví (tím ale není), že toto plemeno patřilo kdysi k nejhouževnatějším mezi všemi plemeny teriérů hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem? TAhomas J. Pickett z Newcastel-on-Tyne, po V. Shawivi "první významný chovatel plemene". Píše v roce 1875 v "Live Stock Journal" o bedlington teriérovi: "Žádné plemeno teriérů se s ním nedá srovnat ohledně síly, ohnivosti, odvahy a odhodlanosti. Může celý den dovádět se svým pánem a s pílí včelky hledat lišky, králíky a vydry, v noci přestože každý jiný pes spí uběhaný do bolava a je k smrti utahaný, tento kdykoliv vyskočí, rtuťovitý jako nový šilink a kdykoliv je k dispozici pro lov. Rád jde do vody, je mimořádně inteligentní a živý a nenajde...coby počasí odolný druh, při lovu, který nikdy nezklame na poli v lese, sobě podobného".
O neuvěřitelné houževnatosti těchto psů podává zprávu W.S.Donkin,bývalý sekretář Bedlington klubu: "Tito psi aportují hořící papír a pes, který patřil panu T Wheatlymu z Newcastlu nesl v mordě rozžhavený kovářský hřebík, který byl potom cítit, jako když se připasovává nové kování koni na kopyto." Příběhy o psech, kteří aportují hořící cáry papíru a hořící svíčky se stále znovu uvádějí.
Joseph Ainsley začal v roce 1825 s chovem a věnoval se mu přes 25 let. Psal o jednom ze svých psů. Naplnilo by to knihu, kdyby se měli vyjmenovat jeho činy, zmiňme se ale o tom, že ve stáří osmi měsíců byl použit pro lov na jezevce a do svých 14 let odváděl svou práci. Posledního jezevce vytáhnul z nory, ale neměl už žádné zuby, byl skoro slepý a udělal to poté, co odrazil jiné psy."
Bedlington teriérZjevně již také na kontinentě před přelomem století byl bedlington teriér znám jako ostrý lovecký pes.J.A.Petersen v roce 1895 vypovídá v listu "Zentralbatt für Jagd- und Hudeliebhaber" o psu, že "jeho střih a postoj prozrazuje oheň a odhodlanost".
Byl chován horníky a dělníky v uhelných oblastech.Používali ho pro potírání krys, ale také pro pytlačení na králíky a dokonce pro psí zápasy.
Z bývalého loveckého psa už toho moc nezbylo."Drátovitá" srst zmizela a k lovu se pes v jeho vlasti také už nepoužívá.To ale neznamená, že by byla dnešnímu bedlington teriérovi lovecká vášeň cizí! Bedlington teriéři byli poprvé vystavováni ve vlastních třídách v roce 1870 v Bedlingtonu, pak o rok později v londýnském Crystal Palace, kde červený pes jménem"Miner"získal první cenu. Další ocenění psi byli "Procter","Lasie"a "Jessie"S.T.Hollanda. V Birminghamu vystavoval v roce 1870 Th. Pickett svou modrou fenu "Tyne" a psa "Tynside", kteří zde začali oslnivou kariéru na výstavách.O "Tyne" se říká, že to byla "nejzákeřnější fena, která kdy byla ve výstavním boxu předváděna".

Bearded collie

28. října 2008 v 21:24 psí plemena

Bearded collie


Země původu: Velká Británie / 24.06.1987

Celkový vzhled: Bearded kolie je štíhlý, šlachovitý aktivní pes, jeho délka přesahuje kohoutkovou výšku zhruba v poměru 5 : 4 měřeno od předního okraje prsní kosti až po vrchol sedací kosti. Feny mohou být poněkud delší. Přes robustní stavbu těla by měl být pes postaven dostatečně vysoko a neměl by působit těžkým dojmem. Charakteristickým znakem tohoto plemene je čilý a zvídavý výraz.

Charakteristika: pozorný, činorodý, sebejistý a aktivní pes.

borded koliePovaha: spolehlivý, inteligentní pracovní pes, bez známek nervozity nebo agresivity.

Hlava a lebka: Hlava ve správném poměru k velikosti těla. Lebka široká, plochá a kvadratická. Vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem odpovídá šířce hlavy mezi otvory uší. Tlama je silná a její délka odpovídá vzdálenosti stopu od týlního hrbolu. Působí celkovým dojmem psa se silnou tlamou a lebkou, jež poskytuje velký prostor pro mozek. Přiměřený stop. Nosní houba velká a kvadratická, většinou černá, u modrých a hnědých psů však obvykle odpovídá barvou barvě srsti. Nosní houba a pysky jednobarevné, bez teček nebo skvrn. Pigmentace pysků a okrajů víček odpovídá barvě nosní houby.
borded kolie

Oči: Barevným tónem jsou sladěny s barvou srsti. Široko posazené a velké, měkké a láskyplné, nevystupují. Obočí klenuté nahoru a dopředu, jeho délka však není taková, aby překrývalo oči.

Uši: středně velké a visící. Při vzbuzené pozornosti se jejich nasazení zvedne až na úroveň temene, nesmí se však přesahovat. Díky nim se zdá lebka širší.

Tlama / skus: zuby velké a bílé. Silné čelisti, pokud možno se dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků přesahuje těsně přes dolní řadu a zuby jsou v čelistech posazeny šikmo. Klešťový skus je povolen, ale není žádoucí.

Krk: přiměřeně dlouhý, svalnatý a lehce klenutý.

Hrudní končetina: plece uložené dobře šikmo nazad. Končetiny rovné a svislé, se silnými kostmi, celé pokryté chundelatou (huňatou) srstí. Přední nadprstí lehce pružné, ale bez známek slabosti.

borded kolie Trup: Délka hřbetu plyne z délky hrudního koše, ne z délky beder. Hřbet rovný, žebra dobře klenutá, ale ne sudovitá. Bederní partie silná, hrudní koš hluboký, se spoustou místa pro srdce a plíce.

Pánevní končetina: dobře osvalené se silnými lýtky, dobře úhlenými koleny a hluboko postavenými hlezny. Zadní nadprstí je v pravém úhlu k podložce a v normálním postoji se nachází na svislici, spuštěné z vrcholu sedací kosti.

Tlapy: oválné s dobře vyplněnými pružnými polštářky. Prsty klenuté a dobře uzavřené, dobře kryté srstí i mezi polštářky.

Ocas: hluboko nasazený, bez zálomku a nezatočený, tak dlouhý, aby poslední obratel ocasu dosahoval nejméně k hleznu. Ve stoji nebo v pohybu nízko nesený se špičkou, otočenou vzhůru, při rychlejším pohybu i rovně nesený. Nikdy nenesen nad hřbetem. Pokryt bohatou srstí.

Chody / pohyb: plynulý, stejnoměrný, pružný a prostorný i při minimální vynaložené námaze.

borded kolieOsrstění: dvojité, s jemnou, huňatou a hustou podsadou. Krycí srst hladká, tvrdá, silná a huňatá. Krycí srst není vlnitá ani kučeravá, třebaže velmi lehká zvlněnost je povolena. Délka a hustota srsti dostačuje k tomu, aby poskytovala ochranu a dobře uplatnila tvary psa, nesmí však být tak bohatá, aby stírala přirozené linie těla. Srst se nesmí nijak zkracovat. Hřbet nosu je pokryt srstí spoře, srst je po stranách poněkud delší a stačí právě tak k pokrytí pysků. Na lících, dolních pyscích a na bradě se délka srsti směrem k hrudi prodlužuje a tvoří typický vous.

Barva: břidličně šedá, červenavá jelení, černá, modrá, všechny odstíny šedé, hnědé a pískové, s bílými odznaky nebo bez nich. Jsou-li v osrstění bílé znaky, vyskytují se na tlamě, jako lysinka na temeni, na špičce ocasu, na hrudi, na bězích a na tlapách. Má-li jedinec bílý límec, nesmí nasazení bílé srsti přesahovat přes plece. Bílá by se na vnější straně pánevních končetin neměla vyskytovat nad hlezny. Lehce tříslově zbarvené znaky jsou povoleny na obočí, vnitřní straně uší, na lících, pod kořenem ocasu a na končetinách na ¨přechodu mezi bílou a základní barvou.

Velikost / hmotnost: Ideální kohoutková výška:
-psi: 53 až 56 cm
-feny: 51 až 53 cm

Při hodnocení by měla mít přednost celková kvalita a proporce, přehnané odchylky od ideální velikosti by se však neměly podporovat.
VADY: Všechny odchylky od výše uvedených bodů by se měly posuzovat jako vady, jejichž hodnocení musí být v přesném poměru k velikosti odchylky.
POZNÁMKA: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Beagle

28. října 2008 v 21:22

Beagle


Beagle je malý, nenáročný, kamarádský, původem lovecký pes - v posledních letech zaznamenal v ČR značný nárůst popularity. V dnešní době se uplatňuje mimo své původní lovecké poslání i jako společenský pes. V USA patří beagle do první pětice nejoblíbenějších plemen psů. I v České republice prudce vzrůstá jeho obliba, je u nás registrováno zhruba tolik psů, co v sousedním Rakousku, zde však beagly chovají o poznání déle.


Beagle je původem honič, a každý, kdo si ho pořizuje, si musí uvědomit, že honičem zůstane, i když bude chován v bytě jako pes společenský.
Jeho základním nedostatkem pro mnohé lidi je to, že se beagle rád proběhne za jakoukoliv zvěří. V podstatě mu stačí i čerstvá stopa. Spoustu lidí to překvapí, protože než si pořídí beagla, tak o tom nevědí. Toto se dá alepoň částečně odstranit, i když ne úplně, ale z toho vyplývá, že beagle potřebuje pevnou ruku a hodně času na výcvik, hraní a podobné aktivity už od malička.
BeagleBeaglové jsou strašně krásní, spousta lidí jejich očím podlehne a myslí si, že vychovávat psa mohou až v dospělosti, ale to je omyl. Čím dříve, tím lépe. Z toho vyplývá, že poslušný je, pokud se s ním od mala pracuje a člověk se mu věnuje.
Je to smečkový pes a člověčí rodina mu musí nahradit smečku, a Vy se musíte zařadit do jejího čela, pak je vše v pořádku. Beagle se velmi dobře snaší a dobře reaguje na ostatní psy a ani s dětmi i dospělými lidmi nejsou žádné problémy.
Pokud se nás zeptáte , zda psa či fenu, tak Vám řekneme, že pokud si pořizujete prvního psa, je podle nás lepší fena. Ale samozřejmě i fena může být větší osobnost.
Co se týka prostorových nároků, převážná většina lidí má beagly v paneláku nebo jinak v bytě, protože pes dopoledne stejne prospí a je aktivní, až lidé přijdou domů. Samozřejmě mu musíte dát ráno dostatek času na vyvenčení, a odpoledne dobré 2 hodiny řádění, hraní a výcviku.
Pokud si pes zvykne na určitý rytmus, zpravidla nebývají problémy. Samozřejmě s malým štěňátkem je více práce a více starostí (je to jako s dítětem). Cena štěněte s průkazem původu (PP) se pohybuje mezi 8 000 - 12 000 Kč.

Beauceron

28. října 2008 v 21:20

Beauceron


Beauceron u nás patří mezi málopočetná plemena. Přitahuje velkou pozornost díky svému vzhledu, pro laika připomínajícímu křížence dobrmana a německého ovčáka. Ti, kteří znají toto plemeno, tvrdí, že beauceron má laskavou duši a tajemnou schopnost vcítit se do pánových nálad a přání. Věrnost a obětavost dělá z beaucerona ideálního domácího společníka. Beauceron je čisté francouzské plemeno, tzn. vzniklé pouze ve Francii, bez přikřížení jiných plemen. Je to opravdu velmi staré pracovní plemeno. Ovčáčtí psi jsou ve Francii známi již velmi dlouhou dobu, jsou zobrazeni již na tapiseriích z osmého století. I písemnosti z dvanáctého, čtrnáctého a šestnáctého století se zmiňují o ovčáckých psech. Má se za to, že již v rukopise z roku 1587 se nachází první přesnější zmínka o psu, který odpovídá popisem beauceronu.

BeauceronVe Francii je toto plemeno nazýváno Berger de la Beauce (ovčák z Beauce). Beauce je rovinatá oblast obklopující Paříž, a je všeobecně považována za kolébku plemene. Beauceron sdílí společnou minulost s jeho bratrancem, ovčákem z Brie (Berger de la Brie), u nás známějším pod názvem briard. Přestože tato dvě plemena vypadají dosti odlišně, obě měly a mají stejné pracovní využití. Dříve se francouzský farmář vůbec nezabýval vzhledem psa, důležité byly jeho pracovní schopnosti, a proto byli ovčáčtí psi typově velice rozmanití. Všichni spadali do kategorie chien de la plaine, tedy ?psa z roviny.? Bylo je možné spatřit ve všech barvách a délkách srsti. Přestože lovečtí psi byli již v té době velmi ceněni, Francouzi věnovali jen málo pozornosti těmto tvrdým pracovním psům. V těchto dávných dobách sloužil beauceron stejně jako briard spíše jako hlídač dobytka, chránící ho před šelmami, například vlky, a lidskými pytláky. S příchodem francouzské revoluce se jejich využití změnilo. Půda již nebyla pouze v majetku šlechty, dostala se i do rukou prostého lidu, z něhož se stali drobní farmáři. Z beaucerona a briarda se stali nepostradatelní ovčáčtí psi, jelikož tyto nové farmy nebyly oploceny. Samozřejmě také sloužili jako psi hlídací, strážící pánův majetek.

BeauceronRoku 1809 se kněz Abbé Rozier zmínil o těchto ovčáckých psech. Byl první, kdo popsal rozdíly mezi beauceronem a briardem a nazval je ovčákem z Beauce a z Brie. Jako beaucerona považoval krátkosrstého psa typu mastifa, briard byl pak dlouhosrstý odlišného typu. Později v 19. století se konalo shromáždění chovatelů ovcí a dobytka, kde bylo podle těchto francouzských písemností potvrzeno pojmenování dlouhosrstých psů podle oblasti Brie a krátkosrstého typu podle oblasti Beauce. Obě plemena byla v té době ještě velmi typově neustálená. V roce 1900 byl beauceron poprvé předveden na výstavě. První šampiónem plemene byla fena Bergere, dosti málo podobná beauceronům dnešních dnů. Srst měla spíše střední délky, dříve bylo totiž časté, že se u beauceronů vyskytovala delší srst než dovoluje dnešní standard. Také čenich byl užší a velikost znatelně menší. Pálení na končetinách mohlo dosahovat výše, což také dalo tomuto nově vznikajícímu plemenu přezdívku ?červené punčošky? (Bas-Rouge).

Ve dvacátém století již bylo plemenitbě beaucerona věnováno více pozornosti. V roce 1911 byl založen klub Les Amis Du Beauceron (Přátelé beaucerona). První kniha věnovaná výhradně beauceronovi byla napsána roku 1927 panem A. Siraudinem. Tato kniha dosud požívá takové vážnosti, že je mnohými považována za ?bibli beaucerona?.

BeauceronBěhem světových válek beauceroni získali vážnost coby váleční psi. Byla ceněna hlavně jejich síla, na jejich statná těla byly upevňovány pásy s municí pro kulomety při hlídání střeleckých pozic. S využitím jejich inteligence byli často používáni jako poslové nebo strážní psi. O jejich schopnostech postřehu a vnímavosti byly vyprávěny přímo neuvěřitelné příběhy.

Beauceron je stále dobře znám pouze ve své rodné Francii. Je používán stále jako ovčácký pes, avšak plemeno je nyní mnohem častěji používáno při policejní práci, slouží v kynologických jednotkách francouzské armády i policie. Plemeno se rozšířilo i do ostatních evropských zemí, avšak nikde zdaleka nedosáhlo takové popularity, které se těší ve Francii. Beauceron se objevil i v USA a mnozí Američané si ho povšimli ve filmu Moonraker s Jamesem Bondem.

Jednou se základních charakteristik plemene a tématem nekončící debaty v okruhu lidí kolem beauceronů jsou standardem vyzdvihnuté dvojité paspárky. Standard praví: psi jinak typově dobře hodnocení, avšak bez dvojitých paspárků jsou vyloučeni s posuzování. Je to zvláštní, trochu pověrčivá tradice starých farmářů věřících tomu, že dobré pracovní štěně lze ve vrhu poznat podle těchto dvojitých paspárků. Určitě však takové tvrzení vedlo k zakotvení této zvláštnosti na přední místo v požadavcích standardu plemene. Někteří s dřívějších farmářů věřili, že dvojité paspárky dovolují beauceronovi mnohem snazší výstup a pohyb po hřbetech ovcí. Jiní však také poukazují na to, že paspárky jsou jen málo svalově ovládány a existují i jiná velmi dobře adaptovaná ovčácká plemena, jako například australská kelpie, která výhodu paspárků nemají. Paspárky byly také tématem bouřlivé diskuse v době, kdy FCI (Federation Cynologique International) navrhovala vypuštění tohoto požadavku ze standardu plemene. Avšak mateřský francouzský klub nekompromisně tvrdí, že jestliže pes nemá dvojité paspárky, pak nemůže být považován za beaucerona.

BeauceronPřekrásné zbarvení harlekýn beauceronů by bylo už ztraceno nebýt francouzských chovatelů, především paní L. Delaire z Kennel de la Horde Noire, kteří svou práci zasvětili oživení harlekýnů. Barva srsti harlekýnů se velmi podobá zbarvení například strakatého jezevčíka. U tohoto zbarvení jsou požadovány syté pálené až červené znaky jako má beauceron černý s pálením, avšak říká se, že je těžké toho dosáhnout. Obecně se přiznává, že je mnohem složitější vyšlechtit vynikajícího harlekýna oproti zbarvení černému s pálením. K usnadnění této situace rozhodl francouzský Kennel Club o povolení posuzování harlekýnů jako oddělené variety. Avšak v mnoha jiných zemích se harlekýni vystavují společně s černými s pálením.